Nový trend?... dobře dobře, není to žádná novinka... (blog pro Ivanku Lance)

Chtěla bych upozornit, že blog nemá nic společného s blížícími se volbami. Já nikdy nepíšu blogy na podobné téma. Jen občas čtu politické články a pozastavím se nad hloupostí lidí na celém světě. A o tomhle je dnešní blog.

Dnes už mu to řeknu. Nemůžu to nechat jen tak, řekla si Iveta. Byla rozhodnutá, že na třetí schůzce prostě půjde s pravdou ven.

Bylo to nepříjemné a jí se z toho občas zvedl žaludek, ale milovala ho, jen nevěděla kudy do toho. Na druhou schůzku přišel dokonce ještě s trošku slepenými vlasy. Měla bujnou fantazii a bála se, že ujíždí na sexuálních úchylkách. A od toho musela co nejdřív pryč.

Vítek přišel, tentokrát s kamarádem. Srdce jí tančilo, ale když se přiblížila, opět to ucítila. Nadechla se a zadržela dech, potom ho dlouze políbila. 

"Ahoj, já jsem Matouš," představil se ten druhý. Při podání ruky ji něco lepivě přistálo na dlani. Zahnědlá vodová kapalina. Bože, pomyslela si, ať to není to, co si myslím. Neodvažovala se přičichnout a radši se omluvila na toaletu.

Ježíš!, smrdí to jak hovno! nadávala u umyvadla a dřela si dlaň. U jejich stolku stál číšník a rozhovor mezi nimi vypadal dost živě. Možná to z nich taky cítí a teď je vyhodí, blesklo ji hlavou.

"Opravdu? To je úžasné!" uslyšela, když se přiblížila. "Počkejte, zavolám kolegyni a kolegy, aby si to taky poslechli." rychle odešel.

"Co se stalo?" byla zvědavá.

"Ale Matouš prozradil číšníkovi, jak si vydělat víc peněz za krátkou dobu." odpověděl jí krátce Vítek. Chtěla vědět víc, ale to už se přihnali další zaměstnanci restaurace.

"Dala bych si vodu s citronem a latté." Iveta si připadala hloupě, nikdo se jí vlastně nezeptal, všichni se vpíjeli do očí a rtů mluvícího Matouše.

"Nemučil bych se tady jako vy na place hodiny a hodiny na nohou za nějako almužnu."

"Taky jsme kdysi pracovali, ale tohle je úplně skvělé." přidal se Vít.

"My jsme začali chodit do práce jednou týdně. A máme dost na celý měsíc."

"Musíte si jen vybrat správného zaměstnavatele, nejlepší jsou ty prachatý, ty dávají nejvíc."

"A hlavně, ani nemusíte nic dělat."

Předháněl se jeden přes druhého.

"Já nevím, přijde mi to divné." pozastavil se původní číšník.

"Mohla bych si objednat?" vtěsnala se do hovoru Iveta. Nikdo nereagoval.

"Není na tom nic divného, spoustu lidí to tak dělá! A většina zadarmo!"

"A vy byste měli na rozdíl od nich rychle vyděláno!" jásal Vítek. Koukl vesele na kamaráda Matouše a plácli si na to.

"A o co vlastně jde?" ptala se odvážně číšnice.

"Já nevím, je to na vás vidět. Nechci chodit po světě s prachama, ale smradlavej." kroutil hlavou ten nejistý.

"Počkej," ostatní ho upozadili. "Nech je vymluvit."

"O co jde?" Ivetu zkrátka všichni ignorovali.

"Jak to funguje?" vyptávali se ostatní, kteří v téhle práci viděli svůj potenciál. I Ivetu tohle téma začalo zajímat. 

"A kolik se tím dá vydělat?" padl další dotaz.

"No, třeba v Americe od Číňanů dostávají majlant, tady u nás platí dobře, ale musíš najít toho správného mecenáše. Ono to není zas až tak těžké. Koukni na politiky, pche!" ušklíbl se Vítek. "Mám jednoho správného, sice mluví jako malej, ale hele, za ty prachy, je mi jedno co říká, hlavně že platí, né?!" kromě Ivety a podezíravého číšníka všichni souhlasili.

"A co musím udělat?"

"Vlastně nic, jen si vezmeš tričko s jeho jménem, nebo někde rozhodíš pár plakátů, ale! on to nekontroluje, takže chichichi!" smál se jako šílený Matouš.

"Nic víc?" Ivetě to stále přišlo divné. 

"Já dostávám každý týden desítku, mně to stačí, ale kdybys chtěl víc, najdeš vyšší zvíře a on ti pak za to zaplatí klidně i dvojnásobek!"

"COŽE???? dvaceti tisíc?"

"Jasně!"

"No do toho jdu!" 

"Já taky, tady končím!"

"I já!" 

Jen ten nevěřící nesouhlasil. "Abych vypadal jako vy dva, to mi za to nestojí!" mávl rukou a šel pracovat. Ostatní svlékli zástěry a společně odešli z práce. 

"Vítku, lásko, o co jde?" chtěla se konečně Iveta dopátrat.

"Poslouchej kotě!" naklonil se k ní, jako by to byla nějaká tajnost. "Nemusíš se dřít jako zaměstnanec někde ve fabrice."

"Né?" a co bych asi tak měla dělat? říkala si.

"My ti s Matoušem představíme našeho mecenáše, hledá holku... Nás má rád, ale chtěl by zkusit holku, to víš, rozmazlený politický hajzl."

Iveta začala nejistit, snad ji nechtějí kuplíři přihrát jako lehkou děvu! 

"Mám s ním spát za peníze?" urazila se Iveta. Oba si vyměnili pohledy a začali se smát.

"Ty blázínku, nee." nemohli se udržet.

"Tak co teda???" byla naštvaná, že si z ní dělají legraci.

"Ivet, normálně k němu přijdeš a sedneš si na zem."

"Ano? a dál?"

"No nebudeš nic dělat, ani nic říkat, budeš jen čekat."

"Čekat?" kruci, jsem tak nechápavá, nebo blbá???

"Počkáš chvilku, o pak přijde."

"A jak si teda vyděláváš ty peníze?"

"Jen tak sedím na zemi, on přijde sundá si kalhoty a za tučnou částku, MNĚ ZA DESET TISÍC..." zdůraznil.

"Mně taky, chichi," vmísil se Matouš. "Chápej, nám za peníze, ostatním za sliby a hloupý kecy. Vyděláváme jako jedni z mála ze všech hloupých lidí v téhle zemi nejvíc!" culil se jak ježíšek.

"A dobře!"

Iveta nerozuměla vůbec ničemu. Tak co mu sakra dělají za službu, že to tak nese? 

Vítek se k ní naklonil ještě víc.

"Zlato, za deset tisíc týdně, bez práce!"

"A co????" nevydržela to.

"Jen ti posere hlavu a ty se pak jdeš ukázat na veřejnost s těma jeho sračkama na hlavě." 

Hurá na volby!!! ˘ať stojí při nás, všichni svatý!!!