Ona je úplně jiná, je to jediný člověk, kterýmu opravdu důvěřuju. Můj anděl strážný! Už brzy bude mojí ženou.
"Už se nemůžu dočkat jejího objetí." Bohdan šťastně zabalí poslední oblečení do báglu, stáhne šňůrku na plátěném pytlíku, zastrčí ho pod košili a poplácá svého parťáka po ramenou.
"Jsi vůl," odpoví mu na to Bill. "Ženský nesmíš věřit, všechny jsou to mrchy vychcaný!"
"Mája je jiná." Kamarád hodí oči v sloup. "Ne, vážně, ona je anděl. Nepoznal jsem ještě tak milou a milující ženu."
"Nechápu, co na ní vidíš..." Oponuje mu stále Bill. "Kulhá, je pidlovoká..."
"Miluju jí. Je dokonalá." Zavrčí na něj Bohdan.
"Hm, když myslíš..." nedopoví přítel.
***
Zachumlal se do kožichu a otevřel dveře vstříc vánici. Oba se předkláněli před nánosy sněhu a prudkým větrem. Vločky je bičovaly do tváří, ani pletená šála od Máji moc Bohdanovi nepomohla. Snažil se dýchat přes pleteninu, ale studený vzduch se dral rovnou do jeho plic.
***
Stála u okna a vyhlížela ho. Ta příšerná sněhová bouře ho možná odradila a Bohdan dorazí až ráno. Lehce setřela slzy a šla postavit na čaj. Hodila další poleno do ohně a schoulila se do ručně ušité deky. Jestli něco uměla, byly to ruční ženské práce. Dokázala ze zbytků sešít neuvěřitelně teplou a vkusnou přikrývku. Také její umění v bylinkářství místní lidé obdivovali.
Bohdan ji miloval a ona...
Už aby se vrátil..., říkal, že tentokrát už to bude naposledy, že zůstane a vezme si ji za ženu. Už chtěla dítě a manžela, tolik toužila po soužití s mužem posvěceném Bohem.
Pes vyskočil a jako divý zuřivě štěkal do dveří. Mája se zaradovala, to musí být on. Převrhla čaj, ale nedbala.
V dálce uviděla postavu, bojující proti všem čertům, kteří se dnes venku ženili. Poznala ho i přes špatnou viditelnost. Bohdan, její Bohdan.
***
"Miláčku můj. Drahý můj." Šeptala mu do ucha a tulila se k němu. Čekala tak dlouho, až se jí vrátí a ona se s ním pomiluje. To čekání stálo za to. Bohdan byl velký surový chlap, drsné vousy a dlouhé sepnuté vlasy, přesně její typ. Když ho tenkrát potkala před barem, hned ji zaujal.
Další věc, která jí lákala byla vidina zlata, které Bohdan rejžuje za horama, na místě přísně tajném. Jen jeho přítel z dětství ví, kde to místo leží. Mája chtěla žít v blahobytu se svou láskou až do smrti. Děti, nový srub, manžel a pes, tak si představovala další vývoj svého života.
Zasloužila si to. Bohdan chodil "domů" jen jednou měsíčně na víkend. Většinu času prospal v teple postele. Ona se k němu choulila a milovali se do časného rána. Jejich hlučná vášnivost bývala velmi často diskutována v místním obchodě.
Mája a Bohdan byla opravdu zvláštní dvojka.
Ona pajdavá kurva z místního baru, která přestala být děvkou, když poznala Bohdana.
Bohdan místní povaleč a opilec, který se postavil na nohy právě kvůli Máje.
Lidé jim lásku přáli, jen ten svazek nebyl závistivcům moc po chuti. Chtělo by to svatbu v kostele...
Mája čekala, až se Bohdan vyspí. Uvařila mu silný vývar ze slepice a čaj s rumem. Byl stále tak promrzlý. Bála se, aby snad neonemocněl. Pečlivě ho přikrývala peřinou a přihazovala dřevo do krbu.
***
"Něco ti ukážu," napínal ji. Věděla, co to bude. Chtěla to vidět, konečně se podívá na svůj budoucí bohatý život.
Bohdan zalovil rukou pod košilí a vyndal pytlík. Máje se málem zastavilo srdce. Tak těžký? To snad není možné.
"Jé, vyjekla." Srdce jí chtělo vyskočit z hrudníku. Byla šťastná.
Bohdan pyšně vysypal obsah na stůl.
Drobný písek, větší kamínky a .... jeden velký, velký? obrovský valounek! zlata.
"Ten nám koupí nový srub i s pozemkem." Políbil Máju na čelo.
Držela tu váhu v ruce. Usmívala se a Bohdan pochopil, na co myslí.
"Vezmeš si mě?" Řekl to tak vážně, ale s láskou, že se Mája rozplakala.
"ANO, ano, ano, Miláčku." (další hlučný sex :))
***
Udýchaní leželi v teple postele. V místnosti byla cítit neřest a chlípnost. Milovali odvázaný sex, tajný a sprostý. Zkusit se prý má vše.
"Ještě se tam musím vrátit." Řekl najednou. Máje se utvořila nová vráska. V hlavě jí pobíhaly myšlenky. Nechtěla ho opět ztratit, sedět tady sama a čekat, jestli se vrátí. Jestli se mu tam něco nestane. Chtěla se probouzet v jeho náručí...
"To je škoda, myslela jsem, že ..." nedokončila větu.
"Já vím, ale našli jsme další místo, kde se to zlatem leskne už z dálky." Přitáhl si jí blíž. Byla tak chápavá. Proto ji miloval. Jeho Mája.
***
"Vypij to všechno, Lásko." Přistrčila mu hrnek blíž k ústům. Polkl všechno. Pohladila ho po vlasech a spokojeně se usmála. Zavrtal se do polštáře a zavřel oči.
Zavřel je už navždy.
***
Bill: "Máš?"
Mája: "Mám!"
Bill: "Miluju tě!"
Mája: "Čekala jsem na tebe tak dlouho."
Bill: "Teď už nebudeme na nic čekat, vím, přesně, kde je to místo."
Políbil ji a ona se pomalu začala svlékat.
"Budeme boháči!" Smála se divoce.
***
A žili spolu až do smrti... ? Jak už jsem psala, Mája byla velmi schopná v bylinkách ;)
Jo ženský...! Asi jsme fakt potvory. :)
***
Na silvestra vám jen popřeju.. a pak hned 3.1.2019 (tý jo, ten čas tak letí) vás nechám nahlédnout do mých snů :))
