"Neotvírej! Tohle nechceš!" "Jsem už velká, přestaň radit. Chci to!"
Stáje.
Staré koňské stáje. Počkat! tady to znám. Ano, přesně vím, kde jsem, ale tady přece... nejsou stáje. Ten domek... srdce mi plesá, cítím se šťastná.
"Jen jdi," postrčí mne kupředu. Ani se neotočím, je mi jedno, kdo to je. Mám úsměv na rtech, srdce mi buší. Tady...! Pohladím polorozpadlé dveře dlaní, v mozku mi blikne, že za těmito dveřmi je můj...
Oči se snaží přečíst zaprášenou cedulku s nápisem. Je tam... Sakra, nemůžu si vzpomenout. Je tam napsáno něco o mě. Je tam ukryté moje tajemství... Co tam krucinál je?
Prsty stírají nápis. "C..." prach padá dolů.
"Nesahej!" chytne mě ten někdo za rameno, až se leknu. "Pojď radši sem."
Pootočí moje tělo směrem k jiným dveřím. Ale mne to táhne právě k tamtěm starým se zrezivělým páskem a malým kovovým kolíčkem, který brání otevření.
Na dalších dveřích čtu : "LÁSKA." Dělá si ze mě legraci? Láska a pro mě? No to určitě! Chachá! To už nikdy. Vzepřu se tlaku a vracím se k těm starodávným vrátkům, k vrátkům, které mne lákají, něco na nich je tak... přitažlivého. Vůně napovídá, ale já nedokážu přinutit mozek, aby si vzpomněl. Ksakru!
"Věř mi," opět mě zastaví něčí ruce. "Tyhle nechceš otevřít."
"Chci." zašeptám a opět prstem setřu kousek nápisu.
"CH..."
"A co tyhle?" ukáže mi najednou vrata od stodoly.
Hm... jsou zajímavá, to dřevo leccos pamatuje, ale co ten nápis. 53??? Nic mi to neříká. Při prvním doteku se mi zabodne pod nehet tříska.
"Dopr..." nadávám. "Ne!" Otočím se zpět k těm...
TAMTĚM!
Prsty utírám špínu.
"CHT..."
Když se opřu dlaní, uslyším uvnitř nějaký pohyb. Někdo tam chodí. Položím ucho a v ten okamžik něco prudce kopne do prken. Uskočím. Tohle jsem nečekala.
"Tfuj, jsem se lekla," zasměju se sama sobě. Strašpytle!
Vezmu kolíček. Dveře zacloumají, kovová přezka zařinčí, na malou chvilku se zastavím, co když? hlavou mi proběhne milion proč ne, ale jen jedno proč ano.
PROTOŽE TO CHCI!
Kolíček padá na zem a dvířka se otvírají. Mžourám ve tmě, slyším typický zvuk přicházejícího. Krok a dup, krok a dup. Slzy se mi derou do očí. Poznám jeho siluetu, vnímám jeho odér, doprdele už zase!
Nic neříká, ale ten jeho pohled... Místo objetí mi roztrhne oblečení. Nemá cenu zakrývat tělo, zná ho. Ví, že se stydím, ale i kdybych udělala cokoliv, by bylo zbytečné.
Nebráním se, jen stojím a čekám, co se bude dít dál. Kolem nahého těla mi omotává gumu na bandžískok.
Políbí mě a zašeptá: "Neboj!" V slzách se zasměju, bojím se, strašně se bojím, ale věřím mu. Nedovolí mi, abych ho objala, na rty mi drží prst, abych nemluvila. Jen kývnu a děsím se příštího okamžiku.
Silně mě odstrčí. Letím od něj do nebe. Kdysi jsem se svěřila, že bych chtěla zkusit skok do hloubky, ale ne do nebe. (Nevadí, i tohle je nádherný pocit.)
Letííííím... Po chvilce ale začínám cítit, že guma už to dlouho nevydrží a já se opět zřítím dolů. Začnu přemýšlet! Neměla bych, vím to, ale ksakru už zase přemýšlím. V hlavě se to zase zbytečně líhne.
Proboha, co to dělám? Co on to dělá? Utřu si oči od šťastných slz. Teď, teď se let zastavuje, guma se napruží, ucítím mírný tlak v pase.
Vracím se. Natahuju ruce, zakláním hlavu a užívám si toho letu. Když shlédnu na něj vidím, že stojí nahý a připravený...
velmi připravený... velmi velmi velmi!!!
"NE!" křiknu.
"Nohy." ukazuje rukama, že je mám dát od sebe. Cože?
"Bojím se!" řvu na něj. V hlavě mám chaos, tohle přece nemůže vyjít, netrefíme se, zabije mě, bude mě to bolet, takhle to nechci...
Nechci? Opravdu nechci?
Dnes anebo nikdy! Prolítne mi hlavou.
Dávám nohy od sebe, očima se snažím dát tělu správný směr na jeho pyj. Prosím snad boha, snad ďábla, aby to vyšlo. Letím, řítím se na něj, guma i přitažlivost zemská zrychlují můj pád. Jsem podělaná strachy. On se jen usmívá a vítá mě svou náručí.
Tohle nemůže vyjít! říkám si a pak...???
........ dosedám...
Ach............
Ten pocit bych přála zažít každému. To spojení je dokonalé, jsem plná, jsem šťastná, jsem ...
"ŽIJUUUuuuuu!" křičím z plných plic.
"Ano, Miláčku, žiješ." objímá mě a líbá. Teď teprve mne líbá a mazlí se, teď začíná svou předehru, teď, protože teď... už mu neuteču!
Občas mne odhodí do dáli, abychom se vzápětí opět mohli spojit, živočišnost je na místě, propadám se, křičím a pak se vášnivě líbáme, naše ruce, naše rty...
Čeho jsem se to tak dlouho bála? V duchu se směju, všechno předtím bylo dětinské.
***
"Víš, proč právě tyhle dveře?" zeptá se po několikahodinovém milování. Teď už nevím, co vlastně chci vědět... Nečeká a zvedá se. Silou setře nános na tabulce.
"Mrkni." poodstoupí a já čtu:
"CHTÍČ"
***
"... dnešní den žít, jako by byl náš poslední, poslední. Jednou říct si, bylo to nezapomenutelný..."
Bohunka Jakubcová
Kousek náměstí
Opravdu jen kousek, protože fotografií z telčského náměstí je plný internet... tak jen malé nakouknutí, když je teď Telč tak prázdná a bez turistů.
Bohunka Jakubcová
Jak se (ne)stát andělem 7/7 (druhá část)
"Teda, to se ti povedlo!" vyskočil a jásal můj pekelnej chlupáč. "Konečně jsi byla trpělivá, mám z tebe velkou radost." Objal mě. "To díky tobě, Luciusku." smáli jsme se. Teď bude Taťka spokojený.
Bohunka Jakubcová
Telč jak ji znáte z fotek
Tohle jsou pohledy, které najdete všude, když zadáte Telč. A ještě náměstí. Já vám ho taky vyfotím, abyste věděli... že stojí za to, přijet, dát si zmrzku, vínečko, kávičku, papání... omluvte moji řeč, už rok jsem zavřená s dítěte
Bohunka Jakubcová
Jak se (ne)stát andělem 7/7 (první část)
"Tak takhle by to nešlo." Ozvalo se za námi. Taťka! "Co si myslíte?" Ruce v bok, v obličeji jsem četla naštvanost. "No, tak se netrefila. Zase... Svět se snad nezboří!" snažil se to okecat Lu.
Bohunka Jakubcová
Telč zámek z venku
Zámek... uvnitř jsem byla jen jednou, vnitřní prostory zámků se mi moc nelíbí, nemám ráda načančanost... to radši hrady. Ale z vnějšku je velmi koukatelný. Ze všech stran. Tak vám ho dnes ukážu mýma očima.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Bez krytí celníky by Březinova skupina nefungovala, řekl žalobce v závěrečné řeči
Soudní projednávání vynášení informací z Celní správy členům tak zvané lihové mafie se dnes dostalo...
SPOLU paroduje heslo ANO a spojuje ho s Ruskem, premiér Fiala to hájí
V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...
Emigrantovi v USA pomohl s důchodem archiv StB, našli v něm doklad o zaměstnání
Seniorovi žijícímu v USA pomohl s důchodem v ČR archiv Státní bezpečnost (StB). Právě v něm totiž...
U Prahy vykolejil v zatáčce osobní vlak. Jel 100 km/h, strojvedoucí v něm nebyl
Na železniční trati mezi obcemi Čisovice a Měchenice v okrese Praha-západ vykolejil vlak. V...
- Počet článků 348
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 606x
Kdo jsem? Jsem tvrdohlavá, většinou veselá ženská. ;)
Když mi chutná, tak hltám. :)) (tedy často)
Občas převrhnu sklenici!!! (tedy často)
Jsem bláznivě chaotická.
Miluju, ano to umím.
Co nesnáším? VÍTR! :)
***
Rozklikněte seznam rubrik níže.