Jak se (ne)stát andělem 7/7 (druhá část)
"ANO, jsem," uslyšeli jsme za zády.
"Ahoj taťko!" běžela jsem mu vstříc. Vrhla jsem se mu do náruče. Nejradši bych ho i políbila.
"Ble," zvedl se žaludek pekelníkovi.
"Děvče moje zlaté!" pohladil mě Bůh po hlavě. "Věděl jsem, že to dokážeš. Jsem na tebe pyšný."
"I já!" přidal se čerchmant. Byla jsem šťastná. "Dobře děti, myslím, že jste splnili svůj úkol."
"Konečně," plácl si čert přes stehna a práskl oháňkou jako bičem.
"Opravdu?" skákala jsem radostí.
"Ano, jděte se vyspat a zítra se spolu rozloučíme," s těmito slovy zmizel.
"Slyšelas?" radoval se Lu.
Lusk! A stáli jsme u mého nebeského pokojíčku.
"Zítra...." skočila jsem mu do náruče a bezmyšlenkovitě ho políbila. Ten polibek..., ach..., hmmm.... to bylo něco úžasného. Byl hebký a něžný, dlouhý a tak vzrušující. Kopla jsem do dveří mého kutlochu a dostrkala Luciuse k postýlce.
"Bude z toho průser." zašeptal mezi polibky.
"Risknu to." odpověděla jsem mu. "Stojí to za to."
Ruce se vydaly hledat ta správná místa. Jeho drápy trhaly můj trapně upnutý obleček, ocásek pomáhal, byl netrpělivější než my dva. Rejdil jako blázen sem a tam a šimral mě na kůži.
Jeho tlapy uchopily má prsa, ach... Konečně jsme se dočkali. Z venku k nám doléhaly zvuky strach nahánějící bouře, věděli jsme, že se Taťka zlobí. Ještě víc jsme se k sobě přimáčkli, tělo na tělo. Moje ruka svírala okamžitě jeho mužství, nebo ďáblovství...
Ano, ano, po tolika letech, po tolika odříkání, teď to uděláme, ať se stane, co se stane. Budeme se milovat...
Ach, můj bože.
Tfuj.
On líbal můj krk a přitom hledal...
Hledal...
Hledal????
"Co hledáš?" měla jsem pocit, že hledá nějak moc dlouho.
"Co myslíš?" ??? Nemohl najít to správné místečko plné tepla a vůně?
"No, je pořád na stejné místě..." přesvědčovala jsem ho.
"Miláčku?"
"Ano?"
"Kdy jsi naposledy čůrala?"
"Ježíš, ty máš otázky." To měla být jako předehra? Už zase mě začal štvát. Ale mezi námi, jsem si nemohla vzpomenout.
"A kdy sis naposledy stříhala bobříka?" Ta otázka mi udělala vrásky.
Osahala jsem se. Nebyl tam. Nebyl tam ani bobr, ani žádné jiné chlupaté zvířátko. Nebylo tam vůbec nic.
"Lásko?!" vykřikla jsem. Zůstal stát jak pokřižovaný a díval se na místo, kde ještě nedávno...
"Roztáhni víc nohy." nevěřil vlastním očím a já svému dotyku.
"Není tam!" vyslovili jsme oba současně a ve stejný okamžik se rozrazily dveře. Objevil se Otec nejvyšší, Lu klečící u mého rozkroku, skryl svou hlavu, aby nedostal ránu, já schovávala prázdný rozkrok, ale Taťka se......
nezlobil?
Naopak. Smál od ucha k uchu. Oba jsme na něj koukali a nedokázali vyhodnotit nastalou situaci. Stáli jsme proti němu udýchaní, já nahá, moje láska ztopořená...
a Otec nic?
"A co jste si mysleli, vy dva?" kroutil nad námi hlavou. Ukázal na můj žádný ženský rozkrok. "Ona už není žena. Stala se přece andělem."
"NE!" vykřikli jsme se.
"To není možné. Jsem žena, podívej, mám prsa a ramínka, drobné ruce, navíc křidélka, jsou sexy... mám všechno jako žena, jen nemám..." umlčel mě jeho pohled. Jo, neměla jsem ženský klín, to znamenalo, že nejsem žena. Pekelník, který mezitím vyměkl, tloukl hlavou o stůl.
"Tohle jsi nám neměl dělat. Táto!" Další rána roztříštila dubový stůl. Zůstal ležet na zemi, schoulený jako kojenec.
"Vždyť já jí mám rád, chci jí, tak dlouho jsem čekal." vyskočil. "A ona? Co teď bude dělat? Vždyť jsi jí zkazil život!"
Jen jsem tam tak stála a najednou jsem pochopila, jaký trest to měl celý ten čas být.
Nešlo o bolest, kterou jsem prošla, ani o zimu a hlad, nešlo o pekelníkův strach o mně, ani o trpělivost a nesnesitelnost, kterou zažíval celou dobu v nebi. Šlo celou dobu o nás dva. Nechal nás spolu být, aniž bychom byli ‘spolu’, nechal nás po sobě toužit, nechal nás čekat, že to jednou skončí a my uděláme to, po čem toužíme nade vše.
To byl náš trest, nikdy se nespojit, nikdy neokusit zakázané.
Stála jsem tam jako anděl, jako Amor, který se nikdy nedotkne čerta, protože to je a vždy bylo nemyslitelné. Nemožné. Moje láska se na mě dívala smutně, oba jsme věděli, že tohle je opravdový konec naší lásky.
Bůh si mnul ruce a podivný povědomý hlásek se posmíval kdesi za ním.
Ale ať jsem byla smutná, jak jsem chtěla, u srdce mně zamilovaně pálilo a v břiše mi lítali motýli jako diví.
"To není možné." řekla jsem najednou. "Já to pořád cítím. Miluju ho."
Otec se ke mně otočil. I Lucius přestal zuřivě bušit hlavou.
"Ano, cítím to." Srdce mi bilo, věděla jsem to. "Nikdy ho nepřestanu milovat." Vzala jsem ho za ruku a očichala jeho pekelnost z dlaně. Bylo to tam. "Je to tam. Říkej si Otče, co chceš, ale já ho miluju."
Otec se zadíval na moji ruku položenou na srdci, viděl pohled, jakým se dívají jen zamilovaní. Políbila jsem Luciuska a on vášnivě opětoval polibek.
Bůh se jen díval, nevyslal žádný blesk, neumravňoval nás.
"Taky to tam mám," přitiskl mě Lucius k sobě, div mi nevymáčkl duši z těla.
"Určitě?" zeptal se náhle Otec. "Milujete se?"
"ANO!" řekli jsme svorně a nepřestávali se líbat. Vzrušení naplnilo celý pokoj. Růžová vůně spálené cukrové vaty se vznášela všude kolem.
"Tak dobře, dobře..." uslyšeli jsme někoho dalšího. Stejný hlas, který kdysi křičel u svaté stolice a uděloval nám tresty. Znala jsem ho, ale nevěděla jsem komu patří.
Někomu, někomu... můj mozek bojoval s pamětí. Někomu...
"Někomu, koho jsme snědli, Bohunko." zašeptal čert do ticha.
"AMORE!" vykřikla jsem. Vystrčil hlavinu za Tátovými zády. "Amorku! Jsi živý!" běžela jsem ho obejmout. Lucius vztekle dupnul kopytem, ocas ho praštil po čele.
"Zmetek bílej pernatej." ulevil si pekelník.
"Je živý!" poskakovala jsem a jásala, jako děti u vánočního stromku. "Taťko, on žije." zpívala jsem. "Ooon žije, žiiiiije, žijeeeee, ooooooon je živýýýýýýýý." Tancovala jsem radostí.
"Jo je živej!" zavrčel pekelník. Dal ruce v bok. "A co bude jako dál?"
"Čekal jsem, že se zeptáš..." odpověděl Amor.
"Teď." podíval se na Taťku, ten opětoval jeho pohled a oba se usmáli.
LUSK! Ne LUSK! jako od Luciuse, bylo to jiné lusknutí, neznámé a čisté. Téměř božsky nevinné. Koukla jsem na Boha.
BOŽSKÉ LUSKNUTÍ?
V tu chvíli mi upadla křídla a znovu narostl bobr. Lu jen polkl a já se styděla, jako první den, kdy mě viděl nahou. .
Amor vytáhl z toulce šíp a namířil na mě... "Ještě to musím amorsky posvětit." mrkl a...
Hádejte. ¦
***
Velmi vám všem věrným čtenářům děkuju, že jste to vydrželi až do konce, i když někdo prý přeskakoval, no nedá se nic dělat. Snad se to dalo :)))
Díky. Příště už zase moje klasický sny.
0 Papa Bohunka
***
Tohle je tak, hmmmmm....... ¦ > + d d
... a teď celou romantiku opět zabiju ... SCOOTER!!! ¦
Tohle je moje krev, tohle můžu v jakoukoliv denní dobu. IT´S ME!
Bohunka Jakubcová
Úžasný život
Musíte mít pevné nervy. Musíte být čistí jako lilie, protože vždy na vás někdo něco může najít... a pokud máte škraloup... jste v kaši... nezvyknete si, na tenhle styl si nemůže zvyknout nikdo...
Bohunka Jakubcová
Pohled do díry
Tohle jsou díry... neprozradím... ale když půjdete kolem Štěpnického rybníka z náměstí směrem k nám domů (chichi), budete mít po pravé ruce zeď.... a za tou zdí je...
Bohunka Jakubcová
Divá Bára-Viktorka
Možná to nebudu vyprávět úplně přesně, ale potkala jsem divou Báru, časem jsem ji sice v hlavě přehodnotila na Viktorku od splavu, ale vzhledem to byla spíš divá Bára. Divá Bára s mozkem a srdcem Viktorky. Okouzlující...
Bohunka Jakubcová
V lese to žije, i když stromy umírají
Potloukám se lesem a fotím pro vás zajímavé věci. Snad zajímavé. Jsem zvědavá a tak nahlížím i pod kůru stromů, do intimních zákoutí
Bohunka Jakubcová
Pozvánka z mailu, neodolala jsem a šla se podívat ...
Vezměte s sebou obojek, pokud je zapotřebí i náhubek, nějaký pamlsek a bičík. Stálo na pozvánce na mém mailu. Socializace mého parťáka? Inu proč né?! Občas na někoho štěká, občas by i kousl... Mohlo by nám to pomoci ke
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky
Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...
Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu
Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...
Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky
Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...
Dvacet let v Unii řečí čísel. Češi dominují v kaprech, letí také Erasmus
Dvě dekády po vstupu do Evropské unie je co se týče peněz Česko více než bilion korun v plusu. Z...
- Počet článků 348
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 606x
Kdo jsem? Jsem tvrdohlavá, většinou veselá ženská. ;)
Když mi chutná, tak hltám. :)) (tedy často)
Občas převrhnu sklenici!!! (tedy často)
Jsem bláznivě chaotická.
Miluju, ano to umím.
Co nesnáším? VÍTR! :)
***
Rozklikněte seznam rubrik níže.