Neodcházej v rozčilení, nikdy nevíš, jak to dopadne...

"Mám toho dost!" vlítla Melanka do ložnice a začala házet oblečení do tašky.  Ruda mrštil panákem od slivovice o zeď. Roztříštila se na milion kousíčků. Bylo mu to fuk. Vzápětí si nahnul z celé flašky. 

"Jdi k čertu!" zakřičel na manželku přes zavřené dveře.

‘Fajn,’ urazila se Mela. Přeběhla dům z jedné strany na druhou a v dětském pokoji spěšně zabalila druhou tašku. Vanesky. 

"Mamí," zakňourala malá.

"Pojedem na výlet, Zlatíčko," pohladila ji po zlatých vlasech. Vzala ji za ruku a chodbou spěchala k botníku. 

"Tatí?" zafňukala dcerka.

"Taťka s námi nepojede." V rychlosti ji obula. "Beru si auto!" Ještě zavolala do kuchyně. Jestli slyšel nebo ne, ji bylo jedno. 

‘Táhni.’ zamumlal si pod vousy nasupěný Ruda.

***

Sedí nad tou polívkou už hodinu. Je dávno vystydlá, mastná oka se za tu dobu změnila ve ztužený tuk. Nabírá to lžící a nechává stéct pomalými čůrky zpět do talíře.

Mlčí!

Znám ho, když mlčí, znamená to, že je něco špatně.

"Zlato, vždyť jsem zpět." snažím se ho pochlácholit. 

NIC!

Zase ani slovo. Jen pohled někam na mě. Nebo za mě, někam do neznáma. Podobný pohled už jsem viděla stokrát, ale vždy se ty nepřítomný oči vrátily do reality a po mém úsměvu se rozjasnily.

Vstává. Vaneska přiběhne za námi. Jen ji obejde. 

"Tatí?" chce se mu vetřít do přízně, ale on se otočí a odchází.

"Mamí?" zeptá se mne, ale já nevím, co ji mám říct.

"Pojď, necháme tatínka, on za námi za chvilku přijde." odvádím ji do pokojíku, budeme si číst v posteli. 

Nikdy se takhle dlouho nezlobil. Nebyla jsem pryč přece ani přes noc, tak proč se tak chová?

Možná, že?

Zvedám se a utíkám za ním do obýváku. Leží na gauči, v ruce slivovici a civí někam za televizi. Je puštěna tak nahlas, že musím křičet, aby mě slyšel.

"TY MÁŠ ŽENSKOU?" 

Žádná reakce.

"Rudí, ty někoho máš?" klesám na bobek a pláču. "Co jsem udělala špatně?"

Vezme z odkládacího stolku rodinnou fotografii a dlouze se na ní dívá.

"Tak máš nebo ne?" Už brečím naplno.

Jen mu divně cukne koutek a pak se ke mně obrátí zády... konec konverzace...

***

Ležíme s Vaneskou v posteli. Čteme Šípkovou Růženku. Doplňuje slovy text, který zná už dávno nazpaměť.

Otvírají se dveře a Rudík vchází. Má červené oči. Teď to vysloví, čekám nejhorší, řekne, že odchází nebo, že my máme odejít... Bojím se.

Klekne si k posteli.

"Holky moje," zašeptá a mačká jeden z polštářů. Od vedle řve nějaká přestřelka, jeho slova se skoro ztrácí. Položí hlavu na peřinu a ...

Rozbrečí se. 

Brečí??? 

"Tatí?" Vaneska nerozumí jeho chování. Ani já ne. Co mám dělat? Nemluví se mnou, jen chodí jako tělo bez duše a mlčí. Už druhý den.

"Rudí?" chci ho pohladit, ale nepovede se mi to. "Stalo se něco?"

Zase žádná odpověď.

"Tatí, čteme pohádku." 

Ani se na Vanesku nepodívá, jen utře slzu. Zdvihne položenou knihu a usměje se.

"O šípkové Růžence." Směje se, ale oči má smutné. "Ta byla tvoje nejoblíbenější, viď?"

"ANO," vykřikne nadšeně malá, ale když chce pokračovat v mumlání, táta se sebere a zase odchází. Knihu upustí cestou. Z kuchyně opět uslyšíme odzátkování flašky. Zase bude celý večer pít. Zase usnu s Vaneskou v posteli a k němu se radši ani nepřesunu.

Co se to s námi stalo? Ještě před třemi dny jsme byli krásná rodinka, smáli se svým vtipům, lechtali Vanesku na bříšku. 

Přikryju  princeznu a jdu se podívat za ním.

Kruci! Jak jsem říkala, leží a chlastá! Sakra!

***

"Rudo!?!"

Hlas tchýně? U nás doma? Už pět let se nevídáme... Ruda s ní přece nemluví.

"Co tady dělá?" štěknu po něm, ale nemyslím to tak. Stejně mi to mohl říct, víc bych uklidila.

"Už to přivezl." hodí matka velkou obálku na stůl v kuchyni. 

Ruda se na ni nechce dívat. 

"Co přivezl? Kdo? Co?" jsem zvědavá. 

Tajemně pohlédne na bílou obálku. 

‘Bože můj, ať to není od soudu, ať to není od soudu.’

Slzy mi stékají po tvářích. Podal žádost o rozvod? Domluvil se se svou matkou a mně nic neřekl? Se stejnou ženou, kterou nenávidí? Nerozumím vůbec ničemu.

"CO TO JE?" řvu na něj a ukazuju na stůl. Obrátí zrak na fotografii Vanesky na lednici... pokývá hlavou a otevře to. V ten okamžik padá zhrouceně do židle. 

Rychle přiskakuju, aby si přečetla, černé na bílém...

¤¤¤¤¤¤¤¤

..... rozloučení s milovanou dcerkou Vaneskou a neméně milovanou manželkou Melanií Novotnou, které tragicky nečekaně zesnuly....    

¤¤¤¤¤¤¤¤

***

Dnes dva videoklipy. První, moje srdcovka a ...

... tenhle je z Telče :) CHA! Koukněte, jak je to u nás hezké...