Miluj mne můj králi! Příběh o krátké lásce navždy

Dohodnutá svatba? Ježíš, v téhle době? Jako někde u barbarů. Copak nejsme dost civilizovaní? No, snad to nějak dopadne.

"Prostě si ho vezmeš a hotovo." Otec se vždy poslouchá. Růženka je hodná holka a svého otce miluje nade vše. Nedovede si představit, že si vezme nějakého troubu z vedlejšího království. Pamatuje si ho z dětství.

Byl hrozný, neustále jí tahal za vlasy a byl surový. A když ho potom Růža kopla do holení kosti, utíkal za maminkou a plakal. Ona ho chlácholila a pohledem propalovala nenávistně malou princeznu.

Tohodle smrkáče, že si má vzít? A kde je láska?

"Ta přijde sama," konejší ji maminka. Dospívající nevěří. Přece láska, to je něco, co přijde náhle, škrtneš sirkou a náhle je to tu. Láska přijde, když to nejmíň čekáš, většinou, když se to nejméně hodí. Ale je to krásné a stojí to za to. Ale předem domluvená láska? Existuje to vůbec.

***

Vlasy vyčesané vysoko na hlavě. Nádherné blankytné šaty. Byla nádherná. Stála před zrcadlem a tak se bála. Určitě bude strašný. Neurvalý a hrubý a ona si ho stejně bude muset vzít, protože.... "Víš, přece, co říkala teta Zloba, když si ji tehdy polila její nové šaty kávou: "Když ti bude osmnáct, píchneš se a usneš na věky..."

Teta to tehdy přepískla, ale už to nejde vzít zpět a její rodiče opravdu nechtějí spát sto let. Tak našli toho prince z Botákova a domluvili svatbu.

***

Hm... on je tak krásný! Láska exituje, hned první pohled je spojil navždy. On je sice trošku rozpačitý, ale Růženka se rozhodla dát mu vše.

Velká ramena a prošedivělé partie nad uchem. Dokonalost sama. Hm a ty koutky. Růženka už poznala, co je láska na první pohled. Jediný dotek ruky při seznamování. Trochu déle ji podržel a pak políbil a Růženka omdlévala štěstím.

***

Slavnostní večeře. Ježíš to je ale pitomec. Ty jeho nagelovaný blonďatý vlasy. Strojený ksicht a divné teploušské manýry. Ještěže si nevybrala tohodle! Růženka se sice snaží, ale má oči i srdce jen pro svého krále.

Její rodiče se usmívají a vypadají šťastně. Jeho rodiče? No otec ji nemůže spustit z očí, matka pohrdavě shlíží na to hloupé mládí. Drží svého chudáčka stále za ruku, dokonce s ním šla i tančit. Opičí láska!

Růženku mezitím vyzval budoucí tchán k tanci. Nohy se jí podlamovali, ale on ji držel pevně a něžně. Ucítila jeho vůni. Dech s zrychlil a on ji více přitiskl.

"Vem si ho a už nikdy tě neopustím," zašeptal jí do ucha. Růženka byla v sedmém nebi. Tenhle muž je mužem jejího života. Jeho ruka na zádech tak velká a silná.

***

"Nechci si jí vzít maminko." Plakal v matčině náruči. Ani ona nechtěla, aby ji taková nána vzala jejího jediného syna.

"Utečeme!"

Tichou nocí se ozval padací most a klapot čtyřspřeží.

***

Tichá noc. Zítra má svatbu. Ano, vezme si toho blbce, co má dělat, musí odejít z tohoto královstí. Odejde ráda? ANO! Ona se nastěhuje k němu a do konce života budou spolu.

Ťuky ťuk.

Její myšlenky přerušilo jemné klepání na okno. Otevřela, věděla, že to bude on. Vstoupil do jejího života, do jejího pokoje tak nečekaně a tak náhle.

***

"Miluj mne, můj králi!" Jejich láska byla cítit na míle daleko. Ano, nechtěl nic předstírat, toužil po téhle princezně od prvního okamžiku. Mazlil se s jejím mladým krásným tělem a ona mu dala všechno. Když vstoupil do jejího lůna, celý svět se s ní zatočil....

A nejen s ní, tím spojením se bohužel naplnila věštba její tetičky Zloby.

***

Už sto let spí kráska a její milenec zaklesnuti do sebe. Jejich lásku nemůže nikdo přerušit, jejich touhu nikdo nezakáže. Celé království zůstane na věky věků zarostlé šípkovým keřem. Nikdo nikdy nepůjde hledat spící princeznu, protože princ už dávno umřel a nikdo si již nepamatuje, kde se tohle království nachází. Možná chodíme každý den kolem a ani nevíme, že se tam právě milují.

Nekonečná láska, která trvala jen chvilku, ale stála za to. Milenci na život a na smrt. Navždy!

Nehledejte je, (mezi námi najít souložící pár, který spí, by asi nebylo moc vhodné) nechte je, oni si zaslouží soukromí.

Jen na ně myslete a záviďte jim, protože tyhle dva už nikdy nikdo neoddělí.