„Takže, jak to funguje?“ "Seš zvědavější než nejdivočejší čerťata u nás." usadil moje nadšení. "Jiná už nebudu, čemu se divíš." Natlačila jsem se na něj.
Miluju, když se na sebe tlačíme. Ne, ne, já se tlačím, vždy jsem to já, kdo se tlačí. Nenápadně, aby to nikdo neviděl... odbíhám, pardon.
"Máš jen dva šípy." To mě dostalo.
"Dva? Na celou Zemi? Teda ať počítám, jak počítám, to mi prostě nestačí."
"Ne, jen dva."
"Chci střílet hodně! Na každého! Udělám ze Země lepší svět, všichni, všichni budou zamilovaní!"
"Dva!"
"Proč jenom dva? Mám jen dva výstřely?"
"Prosím tě, sedni si na krtel a poslouchej!"
"Myslel jsi krtelku, že jo?" opět oči v sloup. Byl tak roztomilý.
"Máš dva šípy, na každý pár. Až dáš dva lidi dohromady, objeví se ti v pochvě další dva..."
"Chichi, v pochvě? A dva?" smála jsem se jak puberťák. Počkal, až se uklidním, ukázal na moje záda, kde visel luk a nádoba na šípy. Byly tam opravdu jen dva šípy.
"V toulci, blbko..."
"Jo, já vím, tak dál."
"Co dál? To je všechno."
"Co?"
"Najdeš dva lidi, který k sobě patříš a trefíš je. Jasný?"
"Hmmm, jo. Co když netrefím ty správné lidičky?"
"Hele, tohle je opravdu vážné. Žádné legrácky, jsem za tebe zodpovědný. Když střelíš někoho omylem, zkazíš mu život, je to jasný?!" Takhle přísného a nudného jsem ho neznala. Vždy byl plný dvojsmyslů a hýřil vtipem... Nuda! Od té doby, co byl tady nahoře se změnil.
"Nech si toho. Taky ses změnila. Žádné doteky, žádná roztoužená slovíčka."
"Vždyť mě vždycky usadíš, že jsem v nebi a že nás hlídají, a bla bla bla..." udělala jsem na něj protivný ksicht. Štval mě!
"Taky mě štveš." utrousil. Tak tenhle den nezačal zrovna hezky. "To bude dobrý." šťouchl do mě a pousmál se. "Jdem." mrknul a já se usmála.
Šli jsme na louku.
"Jak poznám, kdo k sobě patří?"
"Vybereš a vystřelíš! Hotovo!"
Kolem tisíce ovcí. Pod kopcem seděl bača a pokuřoval.
„Chceš, aby se zamiloval?“ nevěřil Lucius.
„Proč ne?“ Natáhla jsem tětivu a vystřelila.
„Počkej!“ nestihl mne čerchmant zastavit. Šíp letěl překrásně. Už jsem viděla, jak se trefím přesně do srdce. Chvilku před zásahem se bača zvedl a můj šíp lásky ho bodl přímo do rozkroku.
„Au.“ Zašeptala jsem místo něj, ale bača se bolestí za klín nechytal.
„Proč tak chvátáš?“ pokáral mě Lu. „Do koho se tady asi může zamilovat?“ Mlčela jsem. Nějak jsem to nedomyslela.
„Jo, to děláš docela často.“ Zněla odpověď. Vyplázla jsem na něj jazyk.
„Trefila ses mu přímo do pinďoura.“
„Já myslela, že bude jako nabuzený a až potká nějakou pěknou ženskou…“ Lu už ani nic neříkal.
„Takhle to ale nefunguje. Člověk se chová podle místa, kam ho zasáhneš.“
„Chichi, chceš říct, že…?“
„Jo, teď bude myslet jen na sex. Musíš být rozumná a nestřílet jen tak zbůhdarma.“ Poškrábal si vyrážku na předloktí, kterou ďáblové mají při kontaktu s andělským stvořením.
Pastevec se procházel, v kalhotách ztopoření a kolem nikdo, kdo by ho uspokojil. Rozepl poklopec.
„Panebože!“ vykřikla jsem a zakryla si oči.
„Tfuj!“ plival Lucius. „Jen se dívej! Dívej se na svůj první výstřel.“
„Nechci se na něj koukat, jak si to sám dělá.“
„Ale na mě ses koukat chtěla.“ Ušklíbl se pod vousy pekelník. Oháňka mi pohladila lýtko.
„Jenže ty jsi moje láska.“ Líbla jsem ho na pravý roh. „On je…“ jak popsat zcela neerotického muže s penisem v ruce, rozhlížejícího se, co dělat? „On je… hroznej.“ Nevydržela jsem to a rychle vystřelila další šíp.
„Co blbneš?“ zježil se můj milý. Místo odpovědi jsem hlavou kývla směrem ke krásné chundelaté ovečce, která se k našemu bačovi přišla pomazlit.
„No to snad nemyslíš vážně!“ plácl se chlupatec dlaní do čela.
„Proč ne?! Už jsem slyšela tolik vtipných historek o pastevcích a jejich ovcích..."
„Ale to jsou jenom historky.“
„No, teď už ne.“ Ukázala jsem na baču, jak si vede svou milující za strom, sundává kalhoty a …
„Bleeeee….“ Lucius zvracel.
„Copak copak? Já myslela, že máš rád sex se vším všudy.“ Odvrátil se, zvedl se a odešel. Tohle na něj bylo asi vážně moc. Ani já jsem se nekochala dlouho. Sledování takového styku mě rozhodně nepovzbudilo. Ale alespoň jsem zachránila situaci.
„Tohle už nikdy nedělej.“ Vyhrožoval mi ukazováčkem před očima. „NIKDY!“
„Dobře.“ Kajícně jsem sklopila zrak.
„Musíš u toho přemýšlet. Kam se trefit, koho střelit, není to žádná legrace.“ Zvedl mi obličej za bradu a lehce mě políbil. Na jasné obloze se ukázal blesk.
Jen mávl rukou.
Dlouho jsem se mu dívala do jeho hořících očí. Pak jsem si vzpomněla na pastevce oveček a jeho milenku, koutky mi začaly cukat a oba jsme vybuchli v hlasitý smích.
„Tak něco takového už radši zažít nechci,“ křičel smíchy Lu, až mu z očí tekla smola. „Ty jseš ale číslo.“
***
Tak se mi to zase nějak nepovedlo. Mám opravdu blbý týden, měsíc... přiznávám, jsem tak nějak celá nepovedená už od narození.
Zatím ahojte. Vaše Bohunka 0 (kratší... lepší ne?!)
***
