Deprese z ubývajícího dne

Jde o samostatnou nosologickou jednotku ze zkracujícího se slunečního osvitu a prodlužující se noci, kterou jsem byl osobně postižen a zaskočen.

Jde o specifický typ deprese, jejíž počátky můžeme vnímat koncem srpna, vykvétá v době rovnodennosti a vrcholí před Vánocemi. S přibývající délkou dne od Vánoc postupně ubývá na intensitě. U mne je spojena s hypochondrickým syndromem, který je nepříjemný nejen pro pacienta, ale i pro celou jeho rodinu.

Vyvolávající příčinou u mne byl stres, že jsem si jako samostatný lékař nemohl vzít po dvacet let řádnou dovolenou z lokálních, osobních a personálních důvodů, a stres ze systému zdravotnictví postaveného raubířky proti lékařům. V Česku se privatizace dělala tak, že aktiva byla nového vlastníka a pasiva státu. Ve zdravotnictví je tomu naopak. Dle bývalého ředitele IZIPu Jiřího Paška peníze ze systému odtékají řádově v desítkách miliard korun. Náklady zůstávají lékařům.

Po Listopadu v nadšení, že přestávají být vasaly státu, si lékaři dávali na své vizitky a na označení ordinace slova „soukromý lékař“, než zjistili, že svobodný privát je o něčem jiném, a že vlastně zůstávají vasaly tentokrát zdravotních pojišťoven. Stresující bylo, že bez ohledu na kvalitu zdravotní péče jsou lékaři pokutováni za nadprůměrné psaní léků a za nadprůměrnou zdravotní péči. Tyto pokuty za kvalitní zdravotní péči byly většinou řádově v desítkách tisíců korun, ale byli i nenapravitelní lékaři, kteří za svoji vstřícnost vůči pacientům platili každý rok stovky tisíc korun.

Strach z toho, že po mém potenciálním úmrtí zůstane rodina bez prostředků, stupňoval můj hypochondrický syndrom, což vedlo ke spoustě zbytečných vyšetření, které dnešní klienti již považují za samozřejmost a nutnost. Tím nadměrně čerpají peníze ze zbytku po odečtení centrálních ztrát a pak nejsou peníze pro personál. Jsem upřímně zvědav, jak to budou naši politici řešit, vzhledem ke specifiku, že náklady provozu patří po kapitalisticku lékařům, a zisky se rozpouštějí po socialisticku mimo zdravotní péči.

V posledních létech, kdy jsem musel přesluhovat, jsem mohl žít jen pod plnou palbou antidepresiv. Po předání ordinace se mi podstatně ulevilo. Ti mladší to zjevně snášejí lépe. Přesto, že dnes již svou rodinu smrtí ekonomicky neohrozím, že se již nemusím trápit pokutami VZP ani nedostatkem peněz na provoz ordinace, že se nemusím trápit omezováním mojí práce pojišťovnami ani zneužíváním zdravotní péče dnešními klienty, stále se neodvážím vysadit sezónní užívání antidepresiv, protože aktivovaný hypochondrický syndrom je velmi nepříjemný.

Deprese z ubývajícího slunečního osvitu může být různě hluboká a měli bychom s ní ve své praxi počítat. Nemusí se vždy projevovat klasickými příznaky deprese, ale i nejrůznějšími příznaky nejrůznějších chorob, které se mohou fixovat v hypochondrickém syndromu.

…………………………………………………………………………………………………………

Napsáno pro Tempus medicorum