A opět Vánoce, Vánoce přicházejí…

Jsou Vánoce pro nevěřícího člověka jen pohádkovým zasněním, nebo mají pro mne konkrétní poslání?

Advent (advenio=přicházím) je časem očekávání příchodu Ježíška. Staletí předem byl židovský národ žijící v nedůstojných podmínkách svými proroky veden k očekávání narození Spasitele. Bůh se vtělil do prosté, bohabojné dívky v Nazaretě, která jej porodila v Betlémě, kde zrovna byly Josef s Marií na sčítání lidu.

Je to tak lidské, že byl očekáván Jeho zrod v královském paláci uprostřed zlata a mramoru s mocnou osvobozovací armádou. To byla představa Spasitele Židů. A je tak lidsky neuvěřitelné, že On se zrodil jako vyhnanec za městskými branami, protože na jeho rodiče již ve městě nezbylo místa. Narodil se v obyčejném chlévě uprostřed nejchudších a nejslabších. Lidsky neuvěřitelné. Bůh zjevně myslí jinak. A hloubku tohoto myšlení může člověk poznat jen v meditaci.

I dnešní křesťané vnímají Spásu v posmrtném životě, ve věčném životě v důvěrné jednotě s Bohem. Ježíš je posílá: Učte všechny národy! Nevěřící pochybuje o možnosti posmrtného života. Posmrtný život je pro něho jen falešnou iluzí pro věřícího, aby snáze snášel útrapy života. Má snad i pro něho Ježíš svoje poslání?

Ano! Ježíš nás všechny posílá, věřící i nevěřící, učte všechny národy úctě k pravdě, úctě k lásce, úctě k druhému člověku, úctě ke svobodě, úctě ke spravedlnosti… Bez tohoto základu žádná společnost nepřežije. A není podstatné, zda její členové věří nebo nevěří Bohu. To je poslání nás všech! Všichni máme odpovědnost za to, kam se bude naše společnost rozvíjet. Všichni solidní lidé, věřící i nevěřící, usilují o společnost, která se neutopí ve lži, nenávisti, pohrdání důstojností člověka, pohrdání svobodou člověka, pohrdání spravedlností… usilují o společnost, ve které bude radost žít. A to je i Tvoje poslání!

A co já? Spokojím se s pohádkovým zasněním se? Nebo přijmu vánoční poslání pro každého slušného člověka?