Za co, pane bože, za co aneb: Co nám pomůže?

Pomůže nám to, co si až tak moc neuvědomujeme: 1)slušnost k sobě i k druhým a odpoutání se od negací a 2) změny zákonů. Co toto v praxi znamená? K bodu 1): Nevíme, že když nadáváme nebo naříkáme, kritizujeme, pomlouváme, šíříme hanlivé zprávy plné zášti, používáme negativní věty a neumíme odpouštět, tímto vším odevzdáváme energii tomu, proti komu jsme své negace zaměřili. Naše kritika, pomluva, očerňování druhého (ač se nám v tom okamžiku zdá jako správná věc), působí kontraproduktivně: my o energii přicházíme (a třeba na nedostatek energie i časem onemocníme) - a zlo se díky naší energií víc a víc usazuje v sedle. Nevíme ani, že žijeme v tzv. duálním světě, kde negace jako lež, hulváctví, nečestnost, podlost, neomalenost, hloupost a další záležitosti prostě existují. A nejenom že existují, tlačí se nám do života - jsme s nimi na každém kroku konfrontováni, jsme vyzýváni k tomu, abychom se s nimi vyrovnali. 

Jeli jsme s mužem po dálnici a při míjení reklamní tabule s tím, kdo by měl přijít na Hrad, jsme se oba zděsili. Absurdita té možnosti nás úplně šokovala. Ale nežli jsme stačili "skočit zlu na jeho vějičku" a posílit toho kandidáta svou energií, kterou bychom mu poslali po niti svých zlých slov kritiky, zavelela jsem rázně: "Žádné nadávání nebo naříkání! Teď je ta pravá chvíle pro universální lásku!" Oba jsem se rozesmáli, protože to byla situace skutečně absurdní... ale ruku na srdce: známe vůbec ve svém životě situace jiné?

V každém okamžiku jsme vyzýváni obstát. Nepolevit. Nevzdat se zlu. Neskočit mu na ty jeho triky. A třeba se i u toho usmívat, jako to dělal pan Václav Havel, když opakoval: Láska a pravda vítězí nad lží a nenávistí. Je to tak... věděl, co říká. 

Zlo je úžasné v tom, jak je na každém kroku vidět, přímo nás bije do očí v nejrozmanitějších podobách a snaží se natlačit do našeho života všemi póry. Ale protože žije jenom z lidské neukázněnosti, hlouposti, laxnosti, lenosti - a)samo se stravuje v duchu slov "Lež má krátké nohy" či "Na každého jednou dojde" (ale pozor toto trvá delší časový úsek, nežli jaký jsme zvyklí běžně vnímat - třeba i několik životů - nežli se např. omezenec a lhář změní v čestného člověka). b)zlo má pro okolí vyučovací poslání: učí nás nehrát s ním jeho hru, ukáznit se natolik, že zatneme zuby a "jedovatou slinu" ze svých úst nevypustíme. Chce to cvik a vytrvalost, ale věřte, že to jde.

Je třeba si dojít k ukázněnosti takové, že zlo prostě neposílíme, protože se naučíme dovolovat lidem kolem, aby měli myšlenky, jaké chtějí. Musíme umět připustit, že do hlavy druhému člověk vlézt nejde. Nejde přehodit výhybku z koleje "názory nesmyslné" na kolej "názory moudré a fakt dobré". To prostě nejde. Češi se nutně musí naučit, že existují pozitivní zákonitosti, které sice běžně nejdou vidět, ale platí pro každého z nás. A právě tím prvním a základním pravidlem je pozitivní zákon: "Každý dospělý svéprávný člověk má právo si o sobě rozhodovat".

Druhý člověk může tedy cokoliv? Druhý člověk může všechno? V myšlenkách ano. Ale současně platí dovětek: my všichni máme povinnost si nenechat zlem ubližovat. A jsme rázem u bodu 2).

V bodě 1) jsme pochopili, že Čechům chybí dovednost "jak neposilovat zlo". Málo si uvědomujeme, že dokud se budeme vztekat, trápit, potud bude trvat "učební látka" ve smyslu lhářů a podvodníků na nejvyšších postech. Máme je tam, abychom se právě dovednosti 1) naučili. Až ji zvládneme, tak tam nebudou.

Ale nebuďme naivní, že sami od sebe odejdou. K tomu nestačí jen "duchovní obroda" ve smyslu povídání si o věcech, chápání věcí a práce na sobě. Ke slovu musí přijít jasný čin. Protože až nám dojde, že si sami vytváříme svou budoucnost, musí zde být hybná páka k tomu, aby dovedla změnit zákony ČR z nesmyslných ve smysluplné (o to se snaží např.pan Karel Janeček www.pozitivnievoluce.cz, hnutí (strana) Česká země-domov můj www.czdm.cz).  A o co jde? Rudolf Steiner už toto nastínil po první světové válce a ve svých tezích to šíří paní Táňa Fišerová. Politika a právo musí být postavené na pravdě a čestnosti. Nesmí to být děravé jako řešeto, nachystané pro lháře a zloděje, jak je tomu dneska. V hospodářství nesmí převážit konkurenční boj, kdy jeden druhému jde po krku, ale musí zde být vytvořeny novými zákony podmínky pro vzájemnou spolupráci. A školství, kultura, víra? Toto nesmí být poplatné politickým tlakům, ale musí mít šanci se rozvíjet svobodně.

Toto všechno pozitivní vzešlo z těchto voleb: můžeme se naučit neodevzdávat svou energii zlu. A současně s tím začít přebírat zodpovědnost za svůj život do svých rukou: zapojit se do aktivit pracujících na změně našich zákonů. Žádní Blaničtí rytíři odnikud nevyjedou, klidně nás v tom nechají, ať kolem dějin řádným směrem pootočíme sami - každý sám za sebe i společně s lidmi, kteří za něco stojí.