Vesmírné zákony v praxi - 3.část

Líbí se vám, co se děje ve světě - krize, války, katastrofy? Co uděláme, budeme lamentovat nad hrůzami světa, lomit rukama a zoufat si, proč to nejde lépe? Anebo necháme nesmyslných uvažování a chytneme pevně život oběma rukama za správný konec? Nepřipusťte si myšlenku, že to nejde. Nabízím vám pohled na světové dění z opačné strany, nežli je běžně.

To co žijeme, je postupný vývoj. Není to dobré ani špatně (rozčleňování na dobré a špatné z vesmírného pohledu neexistuje, to jsme si vymysleli my lidé, abychom se v životě vyznali). Dění na planetě Zemi právě teď je. Je nějaké. Je takové, kam jsme teď došli. Je stejné, jací jsme my lidé. Co se děje celkově, to je nás všech. Každý z nás jsme svou duchovní úrovní někam došli, když z toho vypočítáme aritmetický průměr, vyjde nám z toho současné celosvětové dění. Nejde o vlivného politika, šéfa hospodářského koncernu či teroristu. Jde o každého z nás osobně. Na všem, co probíhá, se částí sebe podílíme.

Neberme si svůj život tak osobně, srdceryvně, bolavě, niterně. Zkusme odkládat svoje negativní emoce a zažívat sebe komplexněji, jako součást vesmírného dění. Vedle hmotného - očima viditelného těla – jsme shluk myšlenek. Co si myslíme, čemu věříme, co je nám vlastní, to se drží v blízkosti našeho těla: je to naše duchovní podstata – soubor našich osobních myšlenek.

SKUTEČNĚ ZAČÍNÁME OD ADAMA

Vnímáte, co se děje? Začínáme od úplného začátku, „od Adama“. Někdo se nám snaží předat díl informací. Nedovedu vysvětlit, kde se informace obsažené v mých knihách berou. Začalo to v roce 1993 po kurzu, v němž jsme se učili meditovat. Byla jsem na tom hrozně po stránce zdravotní, vztahy jsem žila přímo šílené. Mohla jsem to vzdát a umřít, tak špatně se mi vedlo. Ale já jsem zmatkům a trápení řekla: „A dost!“ Začala jsem s odpouštěním, vypouštěla jsem ze sebe bolavé energie, dělala jsem tím v sobě prostor pro záležitosti smysluplnější. Po určité době, když ve mně bylo místa pro nové věci dost, otevřela se nebesa a snesla se ke mně první nová sdělení. Zněla prostě: nekritizuj, nepomlouvej. A tak jsem k odpuštění přidala ještě zpytování svědomí, jak na tom s kritikou a pomluvami jsem. Nebylo to valné, kritizovala a pomlouvala jsem kde co. Viděla jsem to na sobě jako nepatřičné, tak jsem s tím postupně přestávala. Tím jsem si udělala zase místo pro sdělení nová. A tak to šlo stále. Čím víc jsem si v sobě dělala pořádek, tím větší objem podnětných informací přicházel. Tak jsem se dozvěděla i vesmírné zákony – náměty k řádnému fungování světa. Začínají nejtriviálnějším učivem – jsou „o Adamovi“, který se odvrátí od propasti, nad kterou visel. Odkloní se od nesmyslů a pohlédne do nebeské brány. Vidí, že existuje něco lepšího nežli to, co dosud žil. Nevyhovuje mu být vně nebes, otevře branku a do dobrých věcí aktivně vstoupí. Ví, co k řádnému životu potřebuje. A nezůstane jen u poznatků, které by v sobě hromadil jako knihy v knihovně, řádné věci začne vlastním přičiněním uvádět do praxe, koná lépe nežli včera či před rokem. Jak víc a víc poznává sebe, dojde mu, že lidé kolem tu nejsou náhodou a začne praktikovat dobré věci i ve vztahu k lidem.

A o tom jsou vesmírné zákony: o pohodovém fungování světa, o smysluplnosti pozemského bytí, které vychází z pochopení sebe, ze srovnání vnějšího (hrubo hmotného světa) s vnitřním (jemno hmotných), ze začlenění jedince do společnosti tak, aby to tu na světě za něco stálo. Aby lidstvo nestálo nad propastí odvráceno od ráje, ale aktivně vstoupilo do budování věcí fakt dobrých. Abychom celou planetu Zemi posunuli ze stávající úrovně o stupínek výš, abychom zlepšili, co se dá. Třeba si to představte tak, že se blížíme k planetám tzv. vyšším, tu naši měníme na bez válečnou, víc pohodovou, dobrou pro jednotlivce i národy, vstřícnou ke zvířátkům i k celé přírodě.

Vesmírné zákony nám nespadly do klína pro nic za nic, jsou nápovědou, jak to na Zemi vést, abychom neskončili za zdmi ráje v propadlišti dějin. Budeme je chtít slyšet? Pochopíme jejich potenciál? Baví nás vůbec dělat něco smysluplnějšího nežli dosud? To nevím. Zatím to vypadá, že nám to, co se děje, stačí a po něčem řádnějším nežli to co žijeme dosud, se začneme porozhlížet, až nám ještě víc poteče do bot. Jen aby už nebylo pozdě – v ekologii, v ekonomice, všude.

Ukázka z nově chystané knihy „Vesmírné zákony v praxi – Cesta ke svému životnímu poslání“ Bohumila Truhlářová www.cestastesti.cz