Suverenita - z pera Marina Dosoudila

Suverenita viz svrchovanost (1, str. 276, 290) je zdroj nejvyšší autority čí vládní moci, formální nezávislost od vnější kontroly jiným státem nebo organizací. Toto je jasná formulace a zdá se být obtížně zpochybnitelná. Slovo svrchovanost používá na svých billboardech kandidát na prezidenta republiky Přemysl Sobotka. Kdo by si nepřál žít ve svrchované společnosti, niterně demokratické? Snad každý. Hesla či názvy používající podobná slova silně působí na emocionální úrovni. Také se však zneužívají.  

Z jaké pozice k nám hovoří P. Sobotka z velké fotografie? Z pozice vládnoucí strany nebo z pozice nás občanů? Požaduje nezávislost od vnější kontroly proto, že je zbytečná a pobuřující nebo nepříjemná či nebezpečná politickým čachrům? Spějí ostatní malé státy Evropské unie (Holandsko, Dánsko, Rakousko, Lucembursko, Portugalsko…) do područí?

Nebude snad pro nikoho novinkou, že zakládající státy Unie mají vyšší morální kredit, než naše republika. Kontrola vychází z tohoto kreditu. Každá kontrola vládnutí je pro vlády (politické strany nacházející se u moci) prolezlé korupcí nepříjemná a může je přímo existenčně ohrožovat. Značná část korupčních afér byla kritizovány orgány Evropské Unie. Má páky jak je prosazovat. Například uzavře kohoutek toku peněz.

Politik (politici) jednající nikoliv v zájmu státu, ale kmotrů, si nepřejí být ve společenství, které je může ohrožovat. Proto volají po suverenitě, rozuměj nezávislosti bez kontroly. Čím užší spolupráce, tím je jim více vidět do karet. Občane, chceš být suverénní? Tak nás zvol a my to zařídíme! Bože, chraň nás před takovýmito prezidenty.

Ale Suverenita viz svrchovanost ^{(1, str. 276, 290)} též znamená, cituji: „V absolutních monarchiích byla suverenita zosobněna monarchou, v demokratických ústavách je suverenita vyhrazena lidu jako zdroji veškeré státní moci.“ Zde nastává potíž. P. Sobotka požaduje svrchovanost (čti naprostou nezávislost na EU), aby zajistil klidný život kmotrům a mafiánům všeho druhu. Denně na obrazovkách ČT vidíme odhalování korupce v řadách ODS. Nevolá po morálce. Nečiní žádné kroky k odstranění korupce, natož k potrestání zlodějů. Nehájí zájmy většiny. Jeho domovská ODS v Liberci naprosto zklamala voliče.

Podobně Jana Bobošíková volá po suverenitě. V ČT však odkryla závoj přetvářky. Na slušně vyřčenou otázku odpověděla: NO A?“ Hůře než zlobivé dítě a s vulgárním tónem. Tak se z paní Jany Bobošíkové stala Bobošíková. Stává se, že osoba nevydrží tlak svého okolí a nevědomky se přizná, jaká ve skutečnosti je, podobně jako K. Kočí.

            Bobošíková prosazuje suverenitu České republiky a přitom uvažuje podat stížnost o vyškrtnutí z kandidátky na prezidenta až k Evropskému soudu. Čili její suverenita končí u Evropského soudu. Rozhodnutí nezávislé justice ČR zpochybňuje, neboť jí to nevyhovuje. Přiznala se. Touží pouze po moci. Je to k smíchu nebo k pláči? Bože chraň nás před ní!

I Miloš Zeman burcuje city voličů připomínkou: „Zde domov můj“. Proč si to neuvědomil, když jeho vláda schvalovala nejdražší dálnice v Evropě, když jmenoval (nyní milionáře) S. Grose ministrem vnitra nebo když s V. Klausem podepisoval opoziční smlouvu, která byla zdrojem největšího korupčního běsnění v dějinách Evropy.

Přátelé, nezapomínejte. Buďte ostražití. Nenechte se napálit farizejskými slovy ani billboardy za peníze bohatých a mocných.

Volte prosté občany, čestné, neokoukané. Prezident nemusí být otřelým politikem, ale poctivým člověkem, prověřeným činy, chudým intelektuálem, přítelem občanů. Pak má krédo i v zahraničí. Prezident by měl být připraven pro národ položil i život. To může udělat pouze člověk vznešený, citlivý a poctivý. Někdy je to třeba, doufejme, že jen obrazně.

M. Dosoudil

1/ Všeobecná encyklopedie, Diderot 1997