Rozumím vládě, církvi, poslancům…Václavu Klausovi – i prostitutkám

…že pro ně jsou peníze až na prvním místě. Rozumím jim, přijímám, že to tak mají rozmyšleno (přijímám to proto, že není možné nikomu vlézt do myšlenek a přehodit jeho uvažování smysluplnějším směrem)… přijímám to – a nesouhlasím.  

Nesouhlasím - a nedomáhám se, aby chápali, že jediný člověk nežije mimo zákonitosti Přírody. A život je stagnací, pokud nehledáme Řádnou cestu dál a nefungujeme ku prospěchu celku.

Nedomáhám se, aby mě slyšeli, protože vím, že je jim to úplně jedno.

A připomínat jim to, je úplně stejné, jako říkat prostitutce: ty, ty, ty, to bys neměla - když ona má peníze až na prvním místě.

A že mezi ty, kdo pro udržení bohatství (a z něho vyplývající moci) udělají cokoliv, jsem si dovolila zařadit i církev? To je ale troufalost! Ale co když vysocí církevní úředníci tají informace o životě Ježíše Krista – co když nám staletí mažou med kolem pusy cíleně překroucenými pohádkami? Že by jim moc - podložená za staletí nakradeným majetkem - za to stála? Že by i oni měli peníze až na prvním místě?

I jim rozumím, že by to tak mohli mít, a podříznout si pod sebou větev by bylo to poslední, co by chtěli dopustit. A nedomáhám se, aby „kápli božskou“ a přiznali, jak to s jejich ´pravdivostí´ je. A? Nesouhlasím.

Moje forma NESOUHLASU má podobu burcování k přemýšlení...

A právě dnes? Slavíme velikonoce, zvykli jsme si vzpomínat na ukřižování… A co je na smrti a zmrtvýchvstání pravda? Je vše tak, jak nám to staletí předkládá církev?

Lží, marastu, polopravd – toho je všude plno… a střípky pravdy? Ty si musíme sami najít! Najít, očistit, složit…. Aby pohled – celý náš život - za něco stál.