Právě mi bylo zakázáno můj dnešní článek uvést na hlavní stránce

A tak ho sděluji v úplně obráceném podání: S láskou a úctou vzpomínám na pravdivé a čestné podmínky, které jsem měli v naší zemi před listopadem 1998 a raduji se z toho, že současný stav, co se týká pravdivosti informací,  

je stejně skvělý. Hlavně mě těší, jak naši politici moudře lidi naší země spojují, jaká úžasné pravidla coby zákony v naší zemi nastolují, jak cíleně podporují sounáležitost mezi lidmi a to nejenom mezi našimi občany, ale i směrem k lidem na celé zeměkouli.

Není třeba vůbec nic dělat, není třeba se o nic zajímat, veškerou moudrost a láskyplnost slyšíme ze všech sdělovacích prostředků, hlavně pak poslední roky a měsíce. Té je třeba se držet, v jejím duchu žít, protože to je ta nejlepší cesta pro nás pro všechny jak teď, tak i pro generace budoucí. 

Ona už i církev měla pravdu, když nás učila, že kdo mocné poslouchá, čeká ho po smrti život věčný a je jasné a dobré, že ty ostatní čeká po smrti lože pekelné. A velice vhodné bylo i upalovat ty tupce zaživa na hranici, kteří církev poslouchat nechtěli.

Na nás, na tom, co žijeme teď vůbec nezáleží, hlavně s tím nic nedělejme. A hlavně ne teď.