Ohlédnutí za volbami - z pera Jana Konfršta

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu rozumím takto; nepravosti, které provázely první přímou volbu prezidenta naší republiky, neovlivnily její výsledek a potvrdil tak její pravost. Ba co víc. Celkem nezakrytě zkonstatoval, že přece i protikandidát měl možnost volit podobné prostředky politického boje, aby výpadům svého soupeře nejen čelil; mohl přece použít stejné zbraně!  

Byl jsem velmi zvědav, jak se NSS vyrovná právě s těmi námitkami, které zpochybňovaly důvěryhodnost voleb, neboť jejich výsledku bylo dosaženo na základě nepravdivých, vědomě lživých informací. 

Náš návrat do Evropy, do společenství svobodných lidí, započatý v roce 1989, je od počátku provázen voláním po životě v právním státě. Po životě ve společnosti, v níž platí pravidla, zákony, symbolizující odhodlání respektovat nezaměnitelnou jedinečnost každého z nás. K ní se však lze přiblížit jen tehdy, budeme-li současně ctít jednu ze základních hodnot, na níž má být společenství svobodných lidí vybudováno – Pravdu. 

Všichni ale víme, jak se s fenoménem Pravda v životě (ne)vyrovnáváme, do jaké míry, případně jak často s ní máme i osobní potíže. Snad i proto jsme, avšak nemístně, tolerantní, setkáme-li se s nečestným zacházením s ní u lidí, kteří by v zapojování Pravdy do života měli být nám všem vzorem. 

Z jakého jiného důvodu by také věta „Pravda vítězí“ byla součástí prezidentské standardy? Touha po moci však je, jak se zdá, pro ty, kdo po ní v současné době prahnou, však příliš silným afrodiziakem, a tak nezbývá než dodat…ale kdy konečně zvítězí? případně že lži, s nimiž jsme se při volbě prezidenta setkali, budou mít dostatečně krátké nohy, abychom je mohli dohonit ještě včas. 

Život v relativistickém světě má mnohá úskalí. Naše neochota dívat se do tváře nepravostem a malá odvaha nazývat je pravými jmény je však postoj, kterým si rozhodně nevytváříme lepší předpoklady pro příznivější život v časech budoucích. Dokud si nedopřejeme moudřejší pohled na svoji přítomnost tady a teď, dokud bude převládat čistě materialistický pohled na život, dokud jeho kvalitu budeme měřit pouze ekonomickými ukazateli, dokud základním kritériem stojícím v pozadí bude stupeň dosažené moci a dokud budou tolerovány nečisté prostředky, jak jí bylo dosaženo, dotud ke kýžené proměně kvality života nedojde.

NSS pouze posvětil, co nemalá část naší společnosti nejen toleruje, ale s čím aktivně souhlasí a co ve svém osobním životě i praktikuje. Lhát je přípustné. Možná i proto došlo respektive nedošlo po vyhlášení verdiktu NSS k něčemu, co je neméně zarážející. Nezaznamenal jsem ve veřejných sdělovacích prostředcích bouřlivou vlnu nesouhlasu nesenou v duchu vět: „…jak je to možné? což lhát je přípustné? a zvláště jedná-li se o volbu nejvyššího představitele našeho státu? nad jehož hlavou vlaje standarda hlásající, že Pravda vítězí? …jak je to možné?“. Ne, nekonaly se žádné protesty, žádná masová shromáždění volající po nápravě věci… a život jde dál. Cosi však silně zapáchá. Ale možná mám jen příliš citlivý nos.

Možná se ale přece jen blýská na lepší časy. Již nejednou jsme byli svědky skutečnosti, kdy vrcholový sportovec musel vrátil medaili (i olympijskou), bylo-li po čase prokázáno, že vrcholného výkonu dosáhl nečistým způsobem – s pomocí dopingu. Byť se předtím zapřísahal, že „bojoval čestně“. V tomto případě ho Pravda dostihla (byť vše je relativní) ještě včas. Dění na poli sportovním nás tak opravňuje žít naději, že i v prostoru života veřejného během času vytvoříme natolik příznivé klima pro Pravdu, abychom donutili odejít politika vyznávajícího praktiky s Pravdou neslučitelné. Na rozdíl od sportu se totiž netýkají jen úzkého okruhu lidí, ale nás všech.

Budeme-li však v současnosti přece jen trochu více pozornější, pak si možná povšimneme, že kapky, stékající za deště z prezidentské standardy nejsou jen kapkami vody, ale i slzami. To pláče Pravda. 

Prozatím (?).

21.02.2013, Jan Konfršt, www.povidanisjanem.cz