Obhajoba komunismu, obhajoba alkoholu, obhajoba čehokoliv-a naděje

Televizní dokument o lidech, kteří se celý život zasazovali za určitou ideologii, přímo ji hájili svým tělem, aby ke stáru prohlédli a vzali své celoživotní přesvědčení zpět, byla sonda do nitra nás všech. V televizním pořadu šlo konkrétně o obhajobu komunismu a pozdní lítost nad tím, jak aktéři mohli být tak dlouho a tolik hloupí. Všemi těmito příběhy se táhla společná niť - ze svého konání měli výhody: posty politické i pracovní, finanční zabezpečení, světskou moc... Pobírajíce těchto výhod jim bylo vcelku jedno, na jaké straně stojí v duchu hesla: čí chleba jíš, toho píseň zpívej. Pak přišlo stáří a ryze světské přemýšlení nad ´hrabáním pod sebe co nejjednodušší cestou a služba třeba peklu, hlavně když to sype´ začal nahlodávat hlas svědomí. Co proběhlo, to se zpátky vrátit nedalo, tak alespoň se doznat, vyzpovídat, aby se člověku ulevilo a těch pár let, co mu zbývá, se mu žilo lépe. Zaznívalo v tom i varování, aby se ostatní vystříhali stejných chyb. Člověk si zdůvodní a pro sebe obhájí v podstatě všechno. A nemusí jít jen o podporu totalitního zřízení. Princip: ´takto mi to momentálně vyhovuje a je mi jedno, co je řádné´ se týká i dalších stránek života - třeba pití alkoholu. Na přednáškové akci ´Miluj svůj život´ byl lékař tvrdící publiku, že je pro zdraví třeba, aby žena denně vypila alespoň 4 dl vína a muž ještě víc, jinak je čekají potíže se srdcem. Když jsem se ozvala, že jsem abstinent a setrvání ve zdraví je přece v něčem úplně jiném nežli v denním pití, lékař mě politoval, že situaci vůbec nerozumím. Obhajoba pití není nic nového: Cituji z díla Paula Bruntona: „G. K. Chesterton psal velmi obsáhle na obranu pití vína a piva, a přesto se propil k dlouhé vážné nemoci, která ho stála téměř život, a po níž měl zakázáno se po několik let vůbec alkoholu dotknout.“  

Stačí počkat

To, co potkalo věhlasného pana Chestertona i lidi sypající si na hlavu popel kvůli nepatřičné podpoře totalitního zřízení, to se nedá nikomu slovy vysvětlit, na to si musí každý přijít sám. Mně taky před lety, když jsem hrála dvakrát týdně volejbal a po něm jsme samozřejmě chodili na pivo, žádná protialkoholová agitka nezajímala. Patřila jsem i do party vodáků a lyžařů, a tam se pořád něco slavilo. Nestála jsem stranou, pila jsem dlouhodobě a vydatně. Jedla jsem i velké množství masa a sladkostí. Měla jsem to štěstí, že mi zdraví vypovědělo službu už hodně brzy. Tenkrát jsem to za štěstí samozřejmě nepovažovala, když jsem ve 36 letech po úrazu kolene na několik let se všemi sporty skončila. Z mnohaletých jednostranných sportovních aktivit jsem byla tak vyčerpaná, že jsem neměla sílu udělat ani krok. A u mě nešlo jen o přetěžování se sporty a pitím, ale i o přejídání se sladkostmi a masem. Došla jsem do stavu, který léčitel nazval: těsně před vypuknutím rakoviny. Byla jsem na konci cesty, pode mnou propast – a dál to po staru nešlo… Na radu léčitele jsem na tři měsíce vysadila alkohol, maso i cukr -  a chodila jsem k němu na konzultace o svém životě. Po třech měsících mi bylo tak krásně, a tolik jsem si nabytého zdraví vážila, že jsem se k dřívějšímu způsobu života už nevrátila.

Nežli přišel úraz a nemoc, nemělo mi cenu vysvětlovat cokoliv, co se týkalo zdraví. Proč? Protože mě to vůbec nezajímalo. Bavilo mě hrnout se životem po svém a nedívat se ani napravo ani nalevo. Až když ´padla kosa na kámen´ a bylo mi tak ouvej, že jsem nevěděla kudy kam, byla se mnou řeč.

Každý jsme v proudu Života a neřádnosti nám neprojdou. Čím dříve na to přijdeme a začneme s tím něco dělat – nejlépe ještě dříve nežli nás srovnají nemoci a další trápení - tím lépe pro nás i pro naše okolí.  

Proč se lidé drží mylných přesvědčení?

Všichni to děláme ze stejného důvodu: baví nás to právě takto, nevadí nám, že si huntujeme tělo i duši, že žijeme hloupý povrchní nevyrovnaný jednostranně ujetý život, na který musíme dříve či později doplatit. Dokud to ještě nějak jde, nejsme k zadržení.

Navíc někteří fundovaní lidé – lékaři – nezaujímají k otázce zdraví jednoznačný postoj: neukázněné lidi utvrzují v jejich nesmyslech a slabé povahy tím mýlí. Lékař hlavy státu obhajoval jako zdraví nezávadné denní dávky alkoholu, které by porazily vola. Proč to dělal? Shodně jako v příbězích lidí podporujících komunismus i v jeho životě vidíme stejný motiv - má z toho výhody. Jaké, to víme všichni: peníze a moc. Pobírajíce těchto výhod je mu vcelku jedno, že se spojit s ďáblem a černou prohlásil za bílou, že porušuje slib, který vyplývá z jeho povolání - a to: zasazovat se o zdraví lidí.

Zrcadlit druhému postoj, že je řádné, neškodné a možná i obdivuhodné propíjet se životem je minimálně na pováženou. Bližší je mi citát pana P. Bruntona: „Na rozdíl od všeobecného přesvědčení, pití alkoholu nedělá člověka ´lidštějším´. Potlačuje v něm pravé lidské charaktery a dělá ho více zvířecím.“

„Blábolíci“ mezi námi

Blábolíků hlásajících nesmysly už bylo! A kde je jim konec… Jen se jimi nesmíme nenechat otrávit a pro sebe si nacházejme smysluplnější cestu dál.

Když u mě hledala pomoc mladá paní, matka šestiletého dítěte, která se po roce a půl vrátila z psychiatrické léčebny, řekla jsem jí to samé: „Blábolíků je mezi námi spousta. A všichni nás učí stejnou věc: věřit sobě. Nedělat vědu z názorů druhých, které ve své pomatenosti prohlašují hlasem silným za pravdu. Používat svoji hlavu, nevpouštět si hlouposti do sebe a hloupostem nevěřit.“ Žena se totiž zhroutila z předpovědi kartářky, která jí řekla, že manžel do půl roku zemře…  „A vidíte, uběhl rok a půl a manžel žije,“ řekla jsem jí. „Komu tedy budete věřit dál? Zase nějaké pomatené předpovědi? Vždyť jste se připravila o rok a půl, který jste v pohodě mohla prožít s vaším děvčátkem a s manželem. Pozor, lidí hlásajících nesmysly byla, je a bude vždycky dlouhá řada! Jsou pro nás zkouškou, jak obstojíme, ničím jiným. Život každého člověka jednou skončí a ne za ně, ale za sebe budete skládat účty.“

Ne za bláznivou kartářku, za politováníhodného lékaře či za prostoduchého politika, ale za sebe osobně zodpovídáme.

Volby. Zase volby. Co volit či nevolit.

Volba neprobíhá jenom v den voleb, kdy házíme svůj volební lístek do urny. Volíme, vybíráme si vteřinu za vteřinou, den za dnem. Někdo ustrnul v nesmyslných volbách jako třeba umanutí komunisti, omezený lékař či opilý politik. Volí jednu hloupost za druhou a nedá se s nimi domluvit, není jim pomoci. Klause, který si bere do úst lidi preferující lásku a pravdu, a vysmívá se jim za to, taky nepřesvědčíte, že je ubohé vzývat lež a nenávist. Kdybyste se s ním o tomto tématu chtěli pobavit, vůbec by nevěděl, co to po něm chcete. Dokola a opakovaně volí jen to své – a podle toho jeho život taky vypadá.

Moudrost národa

Náš národ je prý moudrý – a má zdravé jádro. Dokonce se k nám opakovaně dostávají slova o úkolu našeho národa. A nemusí jít jen o plané plácnutí do vody – třeba už i někdo stojí o jeho plnění. K tomu je ale třeba obezřetně vnímat, co se v naší zemi děje. Nepromarnit možnost zvolit toho, kdo skýtá alespoň jiskřičku naděje, že se pokusí jako politik vykročit z probíhajícího stavu demagogie. Nezvolíme dokonalé lidi, takoví se na planetě Zemi nevyskytují. V politice vždycky bude ten, kdo je ochotný prokázat dravost i pevné nervy. Jiný druh lidí by si smečka vlků u moci dala ke svačince jako nebohého beránka. Je to prostě zatím tak. To nás nesmí odradit ani otrávit. Volme toho, s kým je záruka, že nebude prvoplánově krást, nemá potřebu hrabat pod sebe a není ubohý, aby si skrze politickou funkci hladil svoje ego, protože dosud v jiném oboru nic sám za sebe nedokázal.  

Na konci tohoto volebního období to nebude výrazně lepší, změny k lepšímu nikdy nejdou rychle – dolů to kloužeme snáz, ale vyhrabat se – a hlavně mravně – k vyšší úrovni, to potrvá léta. K volbám pojďme, už jen proto, aby naše otrávenost či liknavost neměla takový dopad, že se u moci udrží blábolíci a psychopati.

A jaké že je to s naším národem, co nám bylo - např. už v roce 1977 - předpovězeno? Pěkné i zavazující záležitosti:

„Váš malý nárůdek v moři nepřátel procházel vždy kritickými údobími svého vývoje a procházel utrpením a to proto, aby uzrál pro svůj vedoucí úkol v kultuře ducha. Již několikrát byl na pokraji záhuby, byl ničen, avšak jinak bylo psáno v knize osudu a neměl zahynout. Protože má své předurčení… Dnešní doba, kterou prožíváte, má sloužit k rozpoznání kladů i záporů světového názoru i vlasteneckých kvalit a současně ke krystalizaci ryzích charakterů ve vašem státě… Civilizace se žene nezadržitelně vpřed a nastane doba, kdy žádná prestiž té či oné strany, té či oné velmoci, ale láska a úcta k člověku budou vládnout a duchovní hodnoty budou zdobit hlavy vašich hodnostářů…“ ( zapsáno v knize Národ v lénu bohů)