Nevěra je přechodná záležitost - nepůjde ji ukrýt

 Paní Irma, která delší dobu tušila, že ji manžel podvádí, mi líčila, co se jí přihodilo. Jela zrovna autem a všeho už měla dost. Nemohla dál. Zastavila na kraji lesa, vystoupila z auta a zařvala „nahoru“: „Bože, pomoz mi! Jak to tedy s ním je?“ A najednou jí šlo hlavou všechno – s kým ji manžel podvádí, kde, kdy, jak. Dojela domů a manželovi všechny podrobnosti přednesla. Zůstal s pusou dokořán a lapal po dechu… Vůbec nevěděl, kde si ty informace mohla zjistit.

         Je vám divné, že tohle někdo umí? Že to přece není možné? Vždyť ona dopodrobna věděla, kolik měl milenek, kam s nimi chodí, kdy k nevěrám dochází, znala takové podrobnosti, ze kterých nevěrnému manželovi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě.  To poslouchala za dveřmi, nebo je nějaké medium, které čte z koule či je neviditelná a prochází zdí?       

         Nešťastných vztahů, v nichž se manželé od sebe oddálí a jsou si nevěrní, je strašně moc. Mě už tyhle záležitosti nepřekvapují, protože každý jsme „naprogramovaný“ tak, že po lásce toužíme. A to je správné a krásné a to nejlepší, co nás tu na světě potkalo: potřeba „pronikat jeden druhým“ a nejenom důvěrou, pochopením, radostí ze společně tráveného času, vzájemnými radostmi, které si přinášíme úsměvy, příjemným rozhovorem… ale i tělesně, láskyplnými dotyky, hlazením, milováním. Proč toto manžel nežije se svou ženou? Protože se jim nepovedlo nalézt a realizovat společnou cestu dál, která by byla smysluplná pro oba dva. Nedohodli se na krocích takových, aby v nich příjemné záležitosti zvítězily na plné čáře: aby důvěra, pochopení, radost ze společně tráveného času, úsměvy, hlazení… aby toto vše ze vztahu nevytěsnili. A když už tam pozitivní propojení nemají, milování se stává nezáživným pohybováním těl v určitém rytmu, kdy moc dobře vědí, že už to není ono. Kdo je citlivější, ten to pozná dříve.      Nevěra je vždycky pouze obíháním paloučku, kdy se po čase ocitneme zase na stejném místě: nic neřeší, jen si naděláme do bot a stejně nám nezbude nežli se vrátit domů a s původním partnerem to všechno zvládnout. A pokud společnou smysluplnou cestu dál nenajdeme, jestli pro sebe nejsme těmi nejlepšími na světě, stejně se k milování nepřinutíme. A kdo to dělá: je nespokojený, ale aby udržel manželství, tak s tím doma spí, vykoleduje si tak maximálně nemoc. Všechny problémy ženských orgánů jsou právě z toho: žena se při milování necítí být na tom pravém místě… S muži je to právě tak: problémy s prostatou jsou nezvládnutím mužské role.A jak paní Irma nevěru manžela poznala? Přišla ke mně na pokraji svých sil, vyčerpaná, zlomená neustálými nedorozuměními. Nasazovala na manžela, zlobila se, jaký je. Zastavila jsem ji a řekla: „Takhle ne. Musíte se rozhodnout, co chcete: buď se zlobit anebo vztah řešit. Abyste se pohnula dál, v první řadě musíte manželovi všechno až do dna odpustit.“ Nelíbilo se jí, co jsem řekla. Chtěla podpořit a já jsem jí řekla, aby tomu  - jak ho nazývala „hrozným chlapem“ - odpustila. Odjela ode mne nespokojená, ale nakonec všechno zvládla a dokonce se z nás staly kamarádky. Volala mi, co prožívala, jak se to v ní všechno pralo a nakonec se k odpouštění odhodlala. Stálo jí to spoustu úsilí, cítila se jako oběť, ale vytrvala: proplakala se odpuštěním až do dna. Vyčistila nánosy, které v sobě za minulé roky měla. A závěr? Ten už znáte! „Otevřela se nebesa“ a ona věděla tolik, že i manželovi tím zamotala hlavu. Že by to bylo tak snadné, jen se zastavit ve své zlobě a bezmocnosti a odpustit všem úplně všechno? No, to by byla legrace, kdybychom to udělali, to by se rázem změnil svět! Nebylo by kam se s nevěrou ukrýt. Že bychom museli s pravdou ven a začít nefunkční vztahy řešit? A to vlastně ani není tak špatná vyhlídka. Vidíte, jaké krásné věci nás čekají.