Lékařské konzilium kolem Zemana a boží spravedlnost

Známý se holedbal, jak žije dobře, jeho slovy "víc v pravdě" - a nemocný je tak, že ani nemůže pořádně chodit. Sama jsem byla celý život nemocná, v podstatě jsem od dětství až do 36 let šla z nemoci do nemoci... Až jsem došla. Přesněji: nohy mně vypověděly službu. Byla jsem tak unavená, a to i po ránu, po osmi hodinách spánku tak, že jsem nebyla schopná udělat ani krok. K tomu opakující se (dle lékařů už chronické) záněty ženských orgánů: 3 roky po sobě jsem vždy celý měsíc listopad proležela v nemocnici. Beznaděj, strach  o život, do toho smrt otce na rakovinu, doma dvě děti školou povinné, stavěli jsme svépomocí dům... No hrůza!

Tam někde se začalo hlásit ke slovu něco nového. Přes léčitele jsem si pročistila organizmus, po 3 měsících diety bez masa, bez cukru a bez alkoholu jsem se cítila jako znovuzrozná. Vrátila se mi síla. A k masu, k alkoholu a k bílému cukru jsem se už nevrátila, tolik jsem si vyléčení vážila. Začala jsem cvičit jógu a hledat, co je za vyléčením - léčitel mi totiž jako první člověk vysvětlil spojení mezi nemocí a mým způsobem života. Vytáhl na světlo i moje neutěšené rodinné vztahy. Skrze nemoc přišlo, co jsem vůbec nečekala a čemu jsem se 36 let vyhýbala - zodpovědnost za svůj život. Najednou jsem viděla, že každý krok, každá myšlenka, směřuje buď ke zdraví nebo do nemoci. Ne druzí nebo něco zvenku, ale já jsem byla tou, kdo určoval, co s mým tělem bude (viz kniha Léčení příčin nemocí). A zvenku (lékaři), ti jen celá léta hasili pořár, který jsem opakovaně zakládala. Teď přišel čas to uvidět a něco s tím udělat... Zvládnout svou povahu alespoň natolik, aby tělo "trvale nehořelo", dát si do pořádku vztahy, dostat se i ke svému životnímu poslání. Místo egoistických nesmyslů upřednostňujících sebe jako toho, kdo má na to či ono nárok (místo domáhání se, vyvyšování, nespokojenosti, nevyváženosti žití... atd.) hledat řádné kroky životem dál...

A to je i cesta ke zdraví. Přála bych prezidentovi, aby mu někdo uměl přiblížit, co znamenají jeho jednotlivé nemoci (motání se, nestabilní chůze je o tom, že nás nohy už nechtějí nést směrem, jakým jdeme. Jasně říkají: tudy ne....atd, atd.)

Jestli mu souvislost mezi jeho způsobem přemýšlení, slovy, činy a jeho nemocemi nikdo nevysvětlí, jestli tuto souvislost nebude chtít brát v potaz, pak jen stačí počkat... Čas je totiž tou veličinou, která přibližuje boží mlýny všem. I těm, kdo o nich nechtějí nic slyšet. Kdo se životem tlačí jako buldozery, nedívají se nalevo ani napravo. Kterým jde o pofiderní věci jakými jsou moc a jakési vítězství nad druhými, a další nesmysly, tolik v dnešní době (a to nejenom v politice) preferované.

S přáním hodně zdraví všem..., Bohumila