Karma nás baví - 2. část Existuje cesta do minulých životů?

Proč minulé životy své i lidí kolem běžně neznáme? Protože jsme nedodali svému žití potřebný díl pozitivní energie, nevydali jsme ze sebe dost pozitivních názorů, postojů, myšlenek, vět i činů – málo jsme odpouštěli sobě i druhým, kritizujeme, pomlouváme, jsme uzavřeni v negativních postojích – a v tom to je. Jakoukoliv pozitivní energií, kterou ze sebe vydáváme (pokorou, odpouštěním, přijetím i toho, čemu nerozumíme, co nejlepšími rozhodnutími a smysluplnými činy) kolem sebe vytváříme duchovní prostředí nové kvlity. A díky této své nové energii jsme schopni strávit věci, pod kterými se ostatní hroutí.

Když ke mně přišla zkouška, zda mohu proniknout hlouběji do poznání faktů o minulých životech, nebyla moje duchovní ochrana dokonalá. A tak to zabolelo až na dřeň a několik dní jsem se z toho vzpamatovávala. Dnes je mi jasné, kdo minulé životy zná. Je to ten, kdo se pod poznáním nezhroutí, koho nesrazí na kolena. Žijeme v geniálním světě a informace dostane ten, kdo si jimi neublíží. Kdo dosud s odpouštěním, přijímáním, vědomým zlepšováním svých vlastností nezačal, kdo dosud dobré věci do svého života neuvedl dost, nedozví se o minulých životech nic proto, že by mu tyto informace nepomohly. Měly by totiž opačný účinek – zaměstnaly by jeho mysl a výsledkem by nebyl pokrok, ale stagnace. Informace z minulých životů se začneme dozvídat tehdy, když splníme dvě kritéria: neublížíme jimi sobě a ani jimi neublížíme druhým lidem. Minulé životy nejsou senzace. Podíváte-li se na dějiny minulé, všechny ty války a hrůzy ve světě (a samozřejmě i projevy lásky), to nebyli nějací „oni“, to jsme byli my!

A teď jsme na tom tak, že nemáme metr, abychom změřili míru lásky či zavinění minulá a tak naše úvahy o nás samých jsou veskrze mylná. Vidíme „hraboše“ majetku a moci neštítící se žádné podlosti, kteří se přeceňují a mylně se domnívají, že žádná karma neexistuje a tudíž mohou všechno. Na kurzech a dalších svých akcích vidím zase opak: lidi, kteří byli v minulosti duchovně na výši a pomáhali i ostatním a přišli sem teď zvládnout „vrcholové body“ vesmírného zákona (viz kniha Vesmírné zákony v praxi) – třeba dojít až k postoji „Žiji v Bohu. Jsem.“ A nevědí o své kráse, nezačali s odpouštěním natolik, aby uviděli, kdo jsou a kudy teď mají jít dál. Stagnace „hrabošů“ i ostatních bohužel existuje.

A o jaké přezkoušení ohledně možnosti vstupovat do minulých životů u mě šlo? Stalo se to během jednoho mého zklidnění. Seděla jsem při tiché hudbě v tureckém sedu se zavřeným očima, zabývala se odpuštěním a najednou jsem v sobě uslyšela věty: „Chceš znát datum svého úmrtí, i úmrtí tvých dětí, partnera, příbuzných, známých i tvých spolupracovnic? U některých lidí se můžeš dozvědět třeba i to, na co zemřou.“ Co byste v takové chvíli dělali? Já jsem vyskočila, jako když do mě píchne, tak mě to vyděsilo. A nahlas jsem zavolala: „Ne, to tedy nechci!“ Byla jsem hrůzou bez sebe. Jak bych se s tou informací vyrovnala? Syn v té době jezdil na motorce, a kdybych se např. dozvěděla datum jeho smrti, věděla bych, že určitý den havaruje a nepřežije to, jak bych se k tomu postavila? To bych mu propíchla kola na motorce či ho zamkla doma, aby ten den nikam neodjížděl? Nebo bych vše nechala bez jediného slůvka vysvětlení proběhnout? Ale co kdyby se v ten den skutečně zabil? Jak bych s tou vinou žila? Bylo to na zbláznění. Jak ubíhala hodiny za hodinou a mně se pořád myšlenky honily hlavou, došlo mi, že nejlépe ze všeho bych unesla svou smrt. Kdybych měla umřít za rok či za měsíc, s tím bych se smířit uměla. Ale nepokusit se zabránit smrti lidí kolem, to byla vina, kterou jsem si ani neuměla představit. Po třech dnech marného přemýšlení, co s tím udělám, to bylo stále stejné. Jen mi došlo, že mi tyto informace nikdo nevnucuje. Že ke mně přišla pouhá nabídka, byla jsem otázána, zda to chci poznat. A jestli nic nového poznat nechci, tak se to ani nedozvím. No jo, ale co když tím, že vytrvale říkám: „ne, ne, ne“ jsem si zavřela přísun k jakýmkoliv dalším informacím? To by tak mohlo být. A to jsem nechtěla. A tak jsem to po třech dnech riskla. Uklidnila jsem se, zavřela jsem si oči a sama sobě jsem řekla: „tak já to chci poznat“.

A co se stalo? Nebojte se, nic nad moje se nepřihodilo, naopak. Vesmír byl neskonale milostivý… Žádná data úmrtí mých nejbližších nepřišla, všechno to byla zkouška. Místo obávaných informací jsem se dozvěděla úplně něco jiného. Uslyšela jsem tato slova: „Představ si jakoukoliv svojí vlastnost nebo svůj projev, kterému nerozumíš a můžeš se dozvědět, jakou to má příčinu minulou. Poznáš svůj minulý život, který se právě k tomu váže. Dojde ti, kdy to či ono začalo a proč jsi teď taková.“ Byla jsem pozvána k prvnímu vhledu do svých minulých životů…