Data utajují lékaři nebo politici?

Když se světem měla možnost šířit nakažlivá smrtelně nebezpečná nemoc anebo byla možnost ji zastavit, přišla z vyšších míst nezvratitelná nařízení, jakou variantu vybrat: nemoc u lidí zatajovat a nemocné pouštět do jakékoliv země

a tak se nemoc šířila bez omezení a skosila desítky milionů, hlavně mladých lidí.

Zda šlo těm u moci o zdraví lidí? To těžko, potřebovali jediné: vojáky pro válku, pro boj, pro vítězství. 

Politici měli své zájmy– a ty naplňovali. Nemocní cestovali po celém světě a nemoc šířili. Nikdo si dlouhé měsíce vůbec nedovolil špitnout, že nemocní bez jakéhokoliv omezení vyvážejí nemoc i za hranice jejich státu - do dalších zemí, kde o ní neměli ani tušení, dokud se vbrzku nerozšířila a nezabíjela hlavně mladé, do té doby silné, zdravé lidi.

Až první Španělsko se odvážilo svět informovat a varovat, jak chřipka řádí a kosí statisíce lidí. Španělská chřipka, tak tu nemoc nazýváme, byť se Španělskem nemá nic společného – jen odvahu Španělů té doby, kteří prolomili zákaz mlčení a informovali pravdivě o tom, jak chřipku do Evropy zavlekli Američani, američtí vojáci na palubě lodí do Francie. A jak ji v rámci bojů vojáci rozšířili nejenom do všech evropských států, ale zavlekli ji i na další kontinenty, také např. až do Afriky - a jak kosila lidi po milionech.

Jde politikům, lidem u moci o zdraví lidí? Máme zatajování údajů už za sebou? Kdo určuje, co se smí zveřejnit, co se o nemoci a způsobu léčení smí říci a co se naopak třeba o účincích těch či těch preparátů dozvědět nesmíme?