Co dělat, když někoho baví nás vraždit

Když Hitler vyhrožoval Židům, že je zlikviduje, ne všichni si tuto možnost připustili. Bylo to nad jejich chápání. Vymykalo se to jakýmkoliv představám, které normální lidi měli.

Normální v tom smyslu, že je nenapadalo takto ubližovat druhému člověku a tudíž do rozsahu jejich představ ani nezapadalo to, že by někdo měl ublížit jim.Jen malé množství z nich tuto možnost nepodcenilo a Hitlerovu vyvražďování se vyhnuli.

Evropa si také neumí představit, že by někdo výhružky k nám opakovaně vysílané někdo nejenom myslel vážně, ale dokonce je i prováděl. Nejde nám na mysl, že pro země, odkud tyto výhružky přicházejí, nejsme lidští tvorové s právem na život, nýbrž póvl – jako byli póvlem ke zlikvidování Židé v očích Hitlera.

Co s tím? Co s tím vším? Na co se to vlastně ptáme? Na co? No přece na to, jak se bránit zlu. Nejde o národnost, o vyznání, o místo bydliště. Jde o lidské vlastnosti. Jestli někdo proklamuje, šíří a provádí zlo, je povinností okolí nedat si ubližovat. Pokud desetitisíce agresorů daly do pohybu miliony lidí, které ohrožují na životě, je povinností těmto agresorům zabránit v pokračování jejich díla. Jak? Že by třeba vojensky, když oni jezdí na tankách a drží v ruce zbraně? Kdy už to světu dojde, že zlo je třeba likvidovat hned v zárodku, jinak si dovoluje víc a víc? To čekáme, až „odpalovači“ a „stříleči“ udělají masakr na každém letišti světa, v každém metru světa, v každém městě, v každé ulici?

Jsme bláhoví, jako byla převážná většina Židů směrem k výhružkám Hitlera? Nedošlo nám, že zlí lidé s ostatními na férovku válčí, protože se právě k tomuto rozhodli, takto je to baví a nechají toho jedině tehdy, když jim zbraně z rukou vezmeme a znemožníme jim ubližování?

Svět stále neví jak? Brusel a naši nejmocnější vládní představitelé v Bruselu budou ještě potřebovat víc takových bomb, nežli jim to dojde, jak se k tomu v praxi postavit?