Chcete znát „duši“ českého národa? Poznat politickou garnituru?

Jsou prý výtvorem nás všech - každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Co se to v naší politické sféře děje? A neposlední otázka je: Budeme raději sedět doma anebo se zdvihneme a půjdeme volit? Ale koho? Dá se vůbec zmapovat současnost tak, abychom se v ní vyznali a uměli se přiklonit na stranu dobra?

Komunisty vyloučíme. Kdo čtete tento článek a jste rozhodnutí volit komunisty, tak se nezdržujte, pro vás v těchto větách nic podnětného není. Kdo si v sobě nesrovná, že komunismus (výhody pro ty čurající s proudem a otevřená nenávist a podražení nohou pravdu hledajícím) není člověka důstojné, tomu zatím není pomoci. Musí nějakou dobu žít – a svým hlasem daným pravici - dovést zemi ještě do většího srabu nežli v jakém jsme nyní. Když komunisti ve čtyřicátém osmém v Čechách začínali, byli jsme světová velmoc – v průmyslu i duchovně, bylo z čeho brát. Dnes se potácíme na hraně a hledáme svou identitu. Jakýkoliv úkrok doprava nás sune zpět. Mladá generace už je teď otrávená z toho, jak vše jde pomalu – a vlastně nikam. Jak se politici handrkují mezi sebou a v tichosti rozkradli, co se dalo. A za našimi zády zkorumpovali už úplně všechno – hrabou pod sebe jak nenasytné straky. Zákony udělali děravé jako řešeto, aby jimi mohlo proudit nekonečné bohatství do jejich kapes. Jsou politici páteří národa, duší Čechů, platným stavebním kamenem?

Film Avatar zahýbal Čínou. Usmála jsem se. Nic, co stojí na vratkých nožičkách nevydrží, byť by to realizovalo mnoho miliard lidí.  A to ještě chudáci Číňani nevědí, že když si nakrásně svobodu vybojují a komunismu se konečně zbaví, nemají vyhráno. Vlastnosti lidí se nemění ze dne na den. My už máme po ustoupení od vlády jedné strany za sebou dvě desetiletí, ale lidé se pořád nějak nechtějí přiklonit k lepšímu. Přesněji: je úplně jedno, o jakou politickou stranu se jedná, nestojí za nic. Rezignujeme tedy, nepůjdeme k volbám? Kdyby nešli všichni, asi by ty nahoře něco trklo. Ale to se nestane. Komunisti a levice v jednom šiku nakráčí k urnám a moc se jim hodí, že z nás někteří – politikou zhnusení – odpadnou.  Nevím ještě přesně, koho půjdu volit, ale na sto procent vím, že doma sedět nesmím. Mohlo by mi být z toho, co se v politice děje, na nic, třeba i na zvrcení. Jenže já nejsem hloupá: dělají ji lidi a nezměnili dosud svoje vlastnosti natolik, aby to sečteno a podtrženo, to za něco stálo. Přesto někde je jasně vidět nepatrná jiskřička naděje: pravice (při vší hrůze, kterou produkuje) je alespoň natolik soudná, že neslibuje lidem nesmysly (zvýšení důchodů apod.)  Ač by to bylo pro mnohé hodně lákavé, že dostanou pár korun navíc, k takovýmto lžím se nesnížila. Nikdo nám nic nepřidá, a jestli ano, jen tím zadluží lidi žijící i další pokolení. Mám vnučku, a jestli nás povede levice, tak až Anička vyroste, bude šílená z politiky svých otců a dědů.

  A jak je to s „duší“ národa? Existuje vůbec někde nějaké zdravé jádro, hodné následování? A víte, že ano? V politice jej nehledejme, volme menší zlo -  skutečně neriskujme, že to nějak dopadne. Neseďme doma, zdvihněme se od televize či od rozdělané práce a podpořme lavinu jdoucí proti komunistům a proti levici. Je to hodně nepřehledné, ale bez hlasu každého soudného člověka to bude ještě horší.

Až si rozmyslíte, co se svým hlasem při volbách uděláte, napadne vás, že lavinu spouští právě malá sněhová vločka. Toto už v Čechách pár lidí ví. Zdravé jádro existuje, lidé čestní, hodí následování, jsou mezi námi. Poznáte je snadno: myslí hlavou a vyciťují srdcem, vedle péče o rodinu a své nejbližší je zajímá i něco navíc: nezašantročili slovo zodpovědnost. I přes vnější nesnáze se snaží podporovat dobro v co nejširším záběru. Dělají to, co každý umí: např. pan ing. Jan Konfršt (www.povidanisjanem.cz) píše knihy,  při tzv. Povídáních vysvětluje, jak ze srabu doma i na vnější politické scéně ven. Znám V.I.P. českého národa, vím, že „duše“ Čechů existuje – a je moc krásná.