Bůh stvořitel a náš trojrozměrný svět

Pomaloučku polehoučku se do povědomí lidí dostává to, za co komunisti vyhazovali lidi z práce, zavírali do vězení:

…fakt, že svět, který vidíme očima, na který si můžeme sáhnout, není všechno. Že existuje ještě „NĚCO“.

V roce 1983 vyhodili komunisti v Prachaticích ze školství moji kolegyni za to, že byla věřící. Poručili jí, aby se víry zřekla. Nezřekla, v „NĚCO“ věřila. Nepomohlo jí, že jim řekla: ´Ale já děti učím to, co vy chcete, vůbec nic navíc.´ Z práce na hodinu letěla.

I vědci vědí, že „něco“ existuje. Jen neví co to je a kde se to před nimi ukrývá. Říkají tomu ´temná hmota´ nebo ´temná energie´, což neznamená, že to „něco“ má temnou barvu, tímto termínem pojmenovali to, co se před nimi někde ve vesmíru ukrývá. A není toho málo! Nenašli kolem 90% hmoty, která někde ve vesmíru být musí, protože propočítali, že bez této nenalezené neskutečně velké hmoty by se vesmír zhroutil. Vědí, že tento ´vesmírný hmotný obr´ je, že existuje, jen nevědí co to je a kde to je.

I jednička mezi vědci Stephen Hawking, zarytý materialista, na konci života přiznal, že se mýlil, že nejenom věří, ale vědeckou cestou si došel k tomu, že VÍ, že „něco“ mimo to, co věda poznala, existuje...

I kvantová fyzika „něco“ co není běžně očima vidět, připouští…

A co zbývalo týraným lidem v komunistických věznicích, ve fašistických koncentrácích, lidem, které církev zaživa upalovala? Mohli jim trýznitelé vymlátit z hlavy jejich názory, postoje, jejich myšlenky? Nebo vedle hmotného očima viditelného těla v nás lidech ještě „něco“ je? "Něco", co z nás nemá šanci nikdo násilím dostat pryč… očima to sice běžně nevidíme, ale všichni o tom víme… a třeba zrovna o vánocích nás napadlo, že nás "něco", nějaká energie přitahuje k našim blízkým, k našim přátelům. 

Že - rozhodnutí být spolu, být v klidu, láskyplně se domluvit, mít se rádi - nás s lidmi drží pohromadě. A naopak neláska, nenávist, hrubost je energie, která lidi rozděluje.

Takže to "něco" by mohlo mít třeba víc podob, mohl by to být jakýsi nepoznaný Bůh stvořitel vesmíru, ale část nepoznaného Boha, to by mohla být energie našich lidských myšlenek? Energie sice běžně očima neviděná a vědeckými přístroji dosud nezaznamenaná, ale o které všichni moc dobře víme, že existuje, protože nežijeme nikde jinde, nežli právě v tomto energetickém poli lidských myšlenek? Proto je možné si vzpomínat na myšlenky minulé? Proto je možné mít vize, nápady... Protože energie myšlenek nejenom že existuje, ale nám všem umožňuje Moudrost a Láskyplnost vyciťovat, uvědomovat si ji, poučení pro své kroky životem z NÍ čerpat?...

No, a že by oněch 90% hmoty vesmíru byla energie, velejemná hmota lidských myšlenek, která jako jakákoliv jiná energie se nikam neztrácí a tudíž existují všechny myšlenky současné i minulé, které kdy lidé ze své hlavy vypustili? Tak to by byla bomba...