Ach, jo! Jak zvládnou Čechové jejich životní poslání?

Momentálně – pod vlivem lží plynoucích dva tisíce let od církve – naše kultura žije přehlíživost k Dobru v sobě. Církev nás cíleně odnaučila hledat dobro v sobě, nařídila nám, že musíme věřit tomu, co ona dovolí. Vsugerovali nám, že máme čekat, že přijde někdo, kdo dobré kroky udělá bez nás za nás, že z nás sejme hříchy (dřív si za to ještě nechávali platit – lidi páchající zlo si přicházeli do církve koupit tzv. „odpustky“ a když zaplatili, mohli dělat, co chtěli – a to s požehnáním duchovních činitelů. Vynalézavost církve je velká – stejně jako blbost nás, kteří jsme jim na to skočili. Výslednicí je, že lež a laxnost se vzali za ruce a převážili nad moudrostí a pracovitostí. Proto vládci tehdejší doby vyřadili Ježíše Krista ze hry, aby se nepřipravili o moc, o možnost lidi dusit, ovládat, ždímat, mávat s nimi, jak oni chtějí. A protože jsme to dopustili (nebylo dost těch, kteří by Čistotu, kterou Kristus přinášel, podpořili), teď máme, co máme. Nelíbí se vám to? Mně taky ne. Jenže vím dvě věci: nemá cenu lamentovat a házet flintu do žita a ani se bát.

  Vývoj nejde moc rychle, na můj vkus šíleně pomalu (netrpělivého berana v sobě nezapřu), ale jde to. Jak jsem řekla: den za dnem je energie o malinký kousek lepší. Vývoj na Zemi nejde mílovými kroky kupředu, ale už se nikam nepropadáme – pokračujeme vývojem správným směrem – a to k větší jemnosti, vzhůru. Proto už nemáme na váhání tolik času, doba se urychluje. Co dříve trvalo desetiletí, dnes to máme za pár měsíců  - hovořím např. o inkubační době nemocí. Protože jsme na tom lépe a lépe, nutíme se pořádně zabrat a k dobru se přiklánět rychleji i razantněji. Že je tolik nemocí? A jak by ne, vždyť pokrok zajímá málokoho! A jedinec, člověk samotný? Ten světové dění nezachrání, nikdo nikoho nespasí, jednotlivec má svou váhu pouze tehdy, když se sdruží s dalšími dobrými lidmi. Jinak bude sice vyčnívat a všechny převyšovat, jak svého času Johanka z Arku, ale stejně bledě dopadne. Třeba ho už teď neupálí, ale převálcují ho tak, že si neškrtne. Zlo je a ne malé. A všichni, kdo chtějí něco pořádného vykonat, mají povinnost to udělat – sdružit se a být společně na Zemi co platní.A jestli se Kristus opět na zemi inkarnoval, pár lidí Mu nepomůže prosadit moudrost po celé Zemi nebo alespoň zvládnout situaci tak, aby zase nebyl mocnými smeten dřív, nežli vůbec bude schopen začít předávat to, kvůli čemu přišel. A jestli by se proti Němu teď za Zemi zdvihl odpor? Mám fakt na tuto otázku odpovídat anebo odpověď znáte sami? Myslíte, že zlo normálně zaleze, aby Dobro snoubené s moudrostí mohlo přijít ke slovu? Pěkné by to bylo, ale naivita jednou musí skončit. Když nepřiložíme ruku k dílu, dopadne to zase bledě.  Takže: ach, jo. Na prvním místě jsme vesměs pohodlní a laxní. A svět je zaběhlý na úplně jiných energiích nežli dobrých, proto se mu tak nechce vrtět se dál bezproblémově a tolik to všude drhne. A co s tím? To je slovo do pranice: rozšířit informace do škol i mezi všechny dospělé, kteří chtějí alespoň trochu slyšet, a budoucnost Země jim není lhostejná. Sdružovat lidi „jemného ražení“, aby nebyli ztraceni v tomto málo přehledném světě a uvědomovali si, co jsou zač i co dobrého mohou pro šíření dobra vykonat. Najít si lidi Dobro podporující se záběrem moudrým a nechodit pod ruku lidem typu školitelky kurzu, která šíří hlouposti o „vesmírném odpadu“. Jak tyto lidi poznáte? Ač bude mnohé někdy i nad vaše chápání, duše vám napoví, že oni Vědí. Věci jimi sdělené budou mít hlavu a patu, povedou řádný život ve svazku partnerském, budou mít pořádek ve vztazích, nebudou pít, kouřit, brát drogy, budou cíleně pečovat o své tělo. Budou žít vděčnost za každé nadechnutí. Nebudou šířit beznaděj a jiné nesmysly v podobě hrůzných předpovědí. Tiše, leč důrazně si budou plnit své poslání na pomoc lidstvu. Chcete-li takové lidi poznat, veďte své kroky např. na Povídání s panem ing. Janem Konfrštem – viz www.povidanisjanem.cz. A pak žádné „ach, jo“ do života patřit nebude. Bude jedno, jestli jsme se narodili v Čechách či jinde. Pochopíme propojenost všech lidí na platformě jiných nežli národních: dobří lidé se semknou, ať budou odkudkoliv. A to je teď nejvíc potřeba: uvědomovat si stěžejnost právě probíhající doby, nenechat se opít rohlíkem. Přestávat se bát sebe i dění kolem, nabírat síly skrze odpouštění. Lépe se rozhodovat, smysluplněji konat. Aby čas příští byl pro celé lidstvo sběrem plodů, trháním šťavnatých krásně vyzrálých hroznů vína.