Nechci bagatelizovat osudy utčenců ze Sýrie, soucítím s nimi. Je ale možné posoudit tyto lidi, rodiny i jednotlivce, bez přihlédnutí k jejich kultuře a především víře?
Po druhé válce jsme přijali 12 tis. řeckých běženců a nic se nestalo. V posledních letech do naší republiky přišlo přes 22 tis. Ukrajinců a minimálně 65 tis. Vietnamců a nic se nestalo.
Proč se nebojíme těchto menšin? A proč je takový humbuk kolem pár stovek běženců ze Sýrie?
Domnívám se, že problém je v kultuře utečenců, v jejich arabském původu a islámu. Nicméně hlavní problém je v době, ve které se to děje. V době, která je velmi vzdálena objevu destilace, zapisování čísel nebo lomeného oblouku. Stejně jako dnešní arabský svět je daleko od šíření vědy, medicíny, filozofie či zakládání univerzit.
Dnešní arabský svět je znám ropnými magnáty, despotickými vládnoucími rodinami na straně jedné a Al Kaidou a Islámským státem na straně druhé.
A ještě ze třetí strany: je znám problémy arabských komunit žijících v Evropě.
Všichni si jistě vzpomínáme na hořící auta v ulicích Paříže nebo na právo šaríja uplatňované i přes závazné zákony jednotlivých evropských zemí.
A to je možná ten největší problém. Nikdo neočekává, že by Vietnamci vstali od svých pokladen ve večerkách a šli stávkovat za lepší sociální systém, nikdo neočekává, že by Ukrajinci položili cihly a lopaty a začali zapalovat auta v okolí Václaváku. Ale můžeme stejně důvěřovat i arabské komunitě, která tu vznikne a začne získávat na síle?
Myslím, že obavy lidí jsou dostatečnou odpovědí.
