Proč pořad "Vyvolení" už v Česku nemůže fungovat

Lobbista Janoušek stále běhá na svobodě a tráví každé léto v Chorvatsku. Bývalý premiér Nečas si vzal milenku, které dával nestoudné finanční odměny, a bláznivá láska ho stála politickou kariéru i důstojnost. Prezident Zeman nerespektuje ústavní zvyklosti a chová se jako neřízená střela a pomáhá k moci vždy připravené nenasytné levici a komunistům obzvláště, z čehož je mi teskno. To je jen pár střípků naší šílené reality… Dalo by se pokračovat.

V zemi, kde se před našima očima odehrává tohle, může mít reality-show Vyvolení vůbec ještě nějaký náboj? Něco je špatně…

Když začala první řada Vyvolených, většina z nás se asi ze zvědavosti koukala, o co půjde. Z hlediska mediálního přišel tehdy na českou scénu nový formát pořadu, jehož obdobu jsme mohli sledovat jen v zahraničních televizích.

Bylo chvíli docela zábavné, ale pak bolestivé sledovat mediálně nezkušené oběti - tedy lidi, jejichž jedinou kvalifikací pro vystoupení v televizi bylo, že se přihlásili a chtěli udělat „díru do světa“, aniž by si uvědomili – a tehdy to snad ještě platilo -,  že k tomu, aby se stal člověk známým, musí tu a tam trochu také něco umět. Jinak se z něj totiž stane „hvězda“, co se chová před kamerou - která pořizuje věčný záznam -  jako blbec a nakonec je z toho trapas. A být trapný a hloupý tehdy ještě znamenalo být neúspěšný. Dnes je to jinak.

Pamatuji si ty krásné doby po revoluci, kdy v novinách byla převaha článků, jež stálo za to číst, běžný člověk si musel dost věcí i vyhledat ve slovníku, aby pochopil souvislosti. Řazení zpráv zachovávalo logiku dle skutečné významnosti. Zahraniční a zásadní politické zprávy nebyly odsunuty za reklamní trapnosti ze světa showbusinessu, bouračky a masakry.

Čtením se člověk snad vzdělával, někam posouval. Nešlo o prvoplánové texty „for dummies“ (pro blbečky).

Hlupáci většinou spíše mlčeli, měli respekt před moudřejšími, kteří měli co říct. Do televize se necpal každý a před kamerou spíše utíkal.

Dnes se nepotřebujeme dívat na Vyvolené – stačí se jen rozhlédnout kolem. Reality show se odehrává všude, kam se podíváme, ale bohužel soutěžící nelze vyloučit a poslat domů s ostudou.

Žijeme v době, kdy do médií promlouvá kdokoliv, kdykoliv a beze studu. Dívky chtějí být slavné, známé a bohaté jako Hana Mašlíková, Dominika Mesárošová nebo Ornella Štiková a její praštěná matka (stydím se, že si pamatuju jejich jména). Nechápou, že tenhle typ slávy možná přinese nějaké peníze, ale vnitřní uspokojení jen těžko.

Arogance, neschopnost a pocit, že bez patřičného vzdělání a zkušeností mohu dělat jakoukoliv pozici a nepřijde se na to, se stala normou. Je to smutné a neměli bychom z měřítek kvality tolik slevovat.

Jsou země, kde musíte spoustu let dřít, abyste něčeho dosáhli a vybudovali si kariéru, mohli vstoupit do politiky, stát se ministrem... Musíte být motivováni, prokázat, co umíte.

Země, kde vedoucí pozice zastávají spíše omylem nevyzrálé děti, které dosáhnou všeho moc brzy a zbytek života na všechno kašlou a chybí jim motivace, nám jako společnosti velmi ubližuje a je to vidět na každém kroku.