Povídka: Exkluzivní rozhovor s vedoucí pracovnicí Testovacího centra pro dokonalé samečky

Podařilo se nám dostihnout velice vytíženou ředitelku Testovacího centra pro dokonalé samečky (TCPDS), která nám poskytla exkluzivní rozhovor o dlouhodobém projektu, který jistě zaujme každou ženu... a vlastně možná i muže. 

Vy tedy pracujete výhradně se samečky?
Ano, - dá se to tak říct.

To musí být docela zajímavá a zábavná práce, ne?
A víte, že ani ne? Doposud to bylo docela smutné. A to byste možná ani nečekal, ale do jisté míry i značně stereotypní.

Aha, za chvilku probereme detaily. Ale prozradíte nám, kolik takových kandidátů vám již prošlo „rukama“?
No, to budou určitě tak… desítky. Možná i několik desítek. Musela bych se podívat do záznamů.

Řekněte nám, co tady vlastně přesně děláte?
Jde o výzkum, který si u nás objednala jedna soukromá agentura. Zabýváme se jím už přes 20 let, bohužel zatím bez větších úspěchů. Zjistili jsme totiž mnoha empirickými výzkumy, že většina samečků tvrdí, že chce najít tu pravou partnerku, poznat a prožít něco dlouhodobého, opravdového, nadpozemsky krásného, ale ve skutečnosti toho vůbec nejsou schopni a také překvapivě vůbec neumějí milovat. Libují si v předem naplánovaných stereotypních v historii tisíckrát vyzkoušených ne příliš inteligentních hrách, které jim samozřejmě u nás - v rámci relaxu - také dopřáváme. Nejvíce na ně bohužel platí stará pravidla – povol, přitáhni a zase dokola, která fungují už od dávnověku. Tedy čím více je odmítáte a odstrkujete, tím více vás chtějí. Čím větší mrcha a trápení, tím větší máte úspěch. Poněkud primitivně stupidní, že?

Ach tak, to musí být celkem frustrující?
Ale ne. Je to v jisté fázi spíše nuda, ale stále doufáme, že nakonec budeme úspěšní a najdeme, co hledáme, a vyšlechtíme něco lepšího. Zatím jsme se sice zabývali samečky, kteří spíše připomínají stádo těch poměrně roztomilých filmových postaviček - žlutých mimoňů. Tedy jedince, kteří se liší pouze v drobných detailech, ale v důsledku reagují a dopadnou vždy stejně. Ale my hledáme někoho, kdo bude lepší, než průměr. Někoho, kdo pracuje s nákladem našich testů lépe. A za to ho čeká ta největší odměna.

Zaznamenali jste během těch let nějaký posun nebo opravdu nepřišel žádný větší úspěch tohoto experimentu?
Tak určitě…byly tu nadějné kusy, kterým jsme hodně fandili, a dost nás mrzelo, když si tito jedinci namleli ústa. Dostali se poměrně daleko, ale ztroskotali většinou na banálních překážkách nebo nakonec vybrali cestu, která nevedla k cíli.

Můžete ke konkrétním metodám jejich testování prozradit něco bližšího?
Ale ano, ráda… Vidíte model toho bludiště, tady na stole? Tak to je ono… Představte si to ve velkém. Do toho je vpustíme, testujeme a hledáme toho nejlepšího samce. Toho, který dojde až na konec a úspěšně překoná všechny nástrahy a dojde absolutního poznání vzájemné lásky a dosáhne slasti.

Jak takové testování probíhá?
Začínáme pomaloučku. Testujeme na ně lehké hry, humor, přátelství, zájem. Postupně nasazujeme těžší kalibr – péči, starost, hudbu a samozřejmě i sex a nakonec i pořádné dávky lásky. Tady pohoří maximum kandidátů. Vypadnou nám bočními exity z bludiště, ovšem pozoruhodné je, že všichni se po chvíli snaží dostat všemi východy zpět. Nešťastně škrábou na dveře. Nadávají nebo slibují a vztekají se… je to smutný pohled. A nás to mrzí.

A vy jim návrat již neumožníte?
Teoreticky to jde a pár jedincům jsme to i rádi umožnili, ale musí sami přijít na způsob, jak se dostat zpátky. Jejich mozková kapacita na to ale často zcela nestačí. Máme bohužel i zkušenost, že ti, kteří to dokážou, a dostanou se zpátky, v našem bludišti už jen smutně tápou. Perou se s pocitem viny a nedostatečnosti a nakonec dobrovolně zvolí jeden z dalších bezpečnostních exitů. Ale vůbec nevylučujeme, že to některý z nich nakonec dokáže a vítězem bude právě někdo z „odpadlíků.“ Zrovna nyní tu je jeden velice nadějný… Ale o tom později.

Není to pro vás psychicky náročné fixovat se na nové a nové pokusné samečky? Nevytvoříte si na ně citovou vazbu?
Ano, vytváříme. To je ale záměr. Bez toho by to nešlo. My do toho musíme jít naplno, prožíváme to s nimi opravdu. Nepředstíráme. Na tom je výzkum založen. Jsme upřímní, postupujeme od začátku především otevřeně, máme je opravdu rádi. A je nám líto, když neuspějí. A chybí nám. Samozřejmě jen nějakou dobu, než zahájíme proces s dalším kandidátem.

Jak probíhá výběr a jaké jsou ohlasy, když vlastně zatím nikdo neuspěl?
Samečci se hlásí sami, naštěstí je o experiment velký zájem. Máme několik kvalifikačních kol a vybíráme kandidáta s potenciálně nejlepší šancí na úspěch. Ohlasy máme skvělé, protože, i když účastník není v experimentu úspěšný, 86 procentům z nich to radikálně změní život a pochopí spoustu věcí. Máme proto velice dobrou pověst a mnoho – dokonce stovky - děkovných dopisů od příbuzných nebo dalších partnerek.

To je skvělé. Můžeme se podívat na váš aktuální projekt?
Ale samozřejmě, pojďte se mnou do řídícího centra….. Tak, zde na monitorech vidíte… no, říkejme mu třeba „David“, jak právě dokončuje test upřímnosti a vzájemné důvěry.

Jak si vede?
Zatím výborně. Je to velice zajímavý kandidát! Sice nám už dvakrát vypadl exitem ven, ale podařilo se mu pokaždé vrátit a to v plné síle a s odhodláním vyhrát. Vkládáme do něj velké naděje.

……Ale…. to my si nakonec zpočátku myslíme o všech…

Děkuji za rozhovor a mnoho úspěchů ve vaší další práci!
Rádo se stalo.