Chvála rutiny a něco o babičce
A když se o mě začíná pokoušet mírná otrávenost ze stejných denních úkonů, hned si jdu nafackovat.
Ten pocit si totiž nechci dovolit. Už se mi to jednou nevyplatilo. Tehdy byly Vánoce a já ještě neměla děti, prakticky žádné starosti. Cestovala jsem, pracovala na pěkném místě v tehdy ještě prestižních novinách, bydlela jsem sama v krásném bytě a bez větších potíží jsem sebe jako jednočlennou jednotku uživila a nic moc mi nechybělo.
Vracela jsem se večer „od stromečku“ u rodičů, kde se – jak je u nás zvykem - sešla širší rodina včetně prarodičů. A tehdy přišel ten pocit… Nějak mi to v tu chvíli nepřišlo „dost“ slavnostní… něco tomu jakoby chybělo, nějak to bylo stále stejné…
Hodně často jsem si pak ten pocit vyčítala. Ten následující rok mi totiž umřel dědeček – a tyhle podivné Vánoce – byly vlastně ty poslední, které jsme strávili s ním. Nikdo to nečekal, protože měl síly ještě na dalších nejméně deset let. A já s nimi (těmi dalšími a dalšími Vánoci) nadutě počítala.
Babička dědečka přežila o hodně let a loni jí bylo 92. Každé Vánoce s ní prožíváme – i díky malým dětem, které svátkům dodávají ještě větší pocit výjimečnosti – velmi intenzivně. Protože nikdy nevíme…
Vždycky jsme ji obdivovali, co ve svém věku dokáže. I letos přijela na štědrovečerní večeři sama autobusem z Proseka, kde bydlí. Byla schopná ještě nedávno ujít 3 kilometry denně, měla energie na rozdávání. Celý život měla krásnou postavu. Mluví výborně anglicky, německy a italsky a domluvila by se i francouzsky a rusky. Paměť úžasnou. Společenská a hodně soběstačná dáma.
Letos poprvé se ze dne na den rozhodla, že už jí nebaví život a začala propadat beznaději. Prostě únava ze života… Celý život byla velmi aktivní a vyhýbala se doktorům, nebrala antibiotika (nepotřebovala je) a každé ráno pravidelně cvičila, je proto zdravotně relativně ve výborném stavu. Krevní obraz z minulého týdne má jako čtyřicetiletá. Ale život ji najednou nebaví a chce pryč. A to HNED!
Zemřít na povel trénované zdravé tělo naštěstí nechce a my se jí snažíme všemožně rozveselit, opečovávat, rozmazlovat, nadchnout a říct jí, že tady klidně ještě pár let být může a my budeme rádi. (Lékařka konstatovala, že tělo je v tak dobrém stavu, že to může být při troše chuti i řada let).
Nedá si ale říct a chystá se k odchodu. Stále doufáme, že se ještě pro něco nadchne a že ty minulé Vánoce nebyly její poslední. Když však ztratíte naději a radost… je to težké. Mluví náhle prakticky jen o smrti a únavě.
Rutina, kdy byl spoleh na aktivní soběstačnou babičku, je bohužel pryč. Zní to asi banálně, ale učím se mít ráda svou pohodlnou každodennost. Jsem ráda, že se věci opakují a že potkávám stejné lidi na stejných místech. Ve školkách, školách, za kasou, na recepcích, v posilovně, v hotelech na dovolené. Je to symbol dobrých časů, které bohužel nikdy netrvají věčně.
Děti rostou překvapivě rychle, věci se mění (častěji k horšímu) a stárneme.
Chci si užívat každý den, kdy vezu ráno děti a kdy se zase všichni v pořádku ve zdraví sejdeme večer doma.
Svátky, narozeniny a oslavy bych si ráda zapamatovala a chci, aby byly výjimečné. Protože už dobře vím, že na klidné rutinní doby budu ve chvílích těžkých s nostalgií vzpomínat… A život je mrcha proradná, živí z něho bohužel nikdo nevyjdeme.
Tak vám přeju, ať je těch pohodlně opakujících se "obyčejných" dní, co nejvíce.
Tereza Boehmová
O mojí šedé čepici s černými pruhy
Nevím, jak to máte se ztrácením věcí, ale já jsem příšerný ztráceč. Nemá smysl mi pořizovat žádné značkové brýle, čepice, rukavice, ani šály.
Tereza Boehmová
Fotoblog: Řím
Nedávno jsem měla hranatější narozeniny a protože se mi nějak nechtělo dělat klasickou velkou oslavu v Praze, rozhodla jsem se nakonec pro menší výlet s kamarádkami do Říma. A parádně jsme si to užily. Pár fotek jako vzpomínka.
Tereza Boehmová
Povídka: Když "taktrochudebil" narazí na "taktrochukrávu"
„Víš, jsem tak trochu debil“ říkal, když se poznali, aby ji varoval. Pokývala hlavou a v očích se jí zaleskl smutek. „Víš....Jsem tak trochu kráva,“ řekla potom.
Tereza Boehmová
Povídka: Pokoj plný bolesti
Seděly při svíčkách. U stolu, naproti sobě, jak měly ve zvyku, když svolaly tajné sesterstvo. Irena a Simona. Kamarádky spřízněné společnou kletbou.
Tereza Boehmová
Žádná pražská... Česko-Moravsko-Slezská kavárna!
Ještě ke včerejšku. Demonstrace a pokojná setkání, která vyjadřují občanský postoj jsou v občanské společnosti naprosto běžná a zdravá věc.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky
Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...
Rus má imperialistické myšlenky. Ukrajinou nekončí, říká velitel v Donbasu
Premium Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Vymlácená okna, ale i celé domy srovnané se zemí. Tak vypadá Doněck a celý průmyslový Donbas....
Zelenskyj odvolal šéfa kybernetické špionáže kvůli skandálu s bytem manželky
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal šéfa kybernetického oddělení tajné služby SBU...
V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel
V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...
PRACOVNÍK PODPORY PRODEJE (A12500)
AURES Holdings a.s.
Olomoucký kraj
nabízený plat:
30 000 - 32 000 Kč
- Počet článků 393
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4521x
Aktuálně spolupracuji s časopisem Reflex. Ráda píšu fejetony, pohádky a básničky. Vyšly mi zatím dvě knížky Matka z cukru a oceli a pohádky Zajíček Zlobílek. Vystudovala jsem žurnalistiku, žila chvilku v USA, v Praze jsem pak pracovala například v rubrice názory MF DNES jako editorka.
Píšu články a fejetony do různých časopisů a zabývám se firemním PR.
Na svět se dívám optikou liberální feministky. Mám velmi ráda milé a chytré muže, kteří si nemyslí, že žena je jen služka a ozdoba, ale životní partnerka a u ženy ocení inteligenci a vtip.
Od roku 2007 do května 2017 jsem pracovala pro iDNES.cz - jako administrátorka tohoto blogu, pozici adminky jsem opustila na protest proti zásahům majitele Andreje Babiše do obsahu novin. Cítím, že nemohu být po těchto událostech součástí značky iDNES a MF DNES..
Odcházím sem: https://boehmova.blog.sme.sk/
Seznam rubrik
- Pohádky
- Degenerace číslo DVě
- Degenerace, kterou na mě páchá
- poezie
- Politika - Společnost
- Fotoblogy
- recenze
- Osobní
- Nezařazené
- media
Oblíbené blogy
- Blog Dity Horochovske
- Blog Stepana Binka
- Blog Radka Mikuláše
- Blog Renaty Francové
- Blog Ivy Pekárkové
- já, já, já jenom já :)
Oblíbené stránky
- muj web Tereza Boehmová
- profesionální ateliér - portrét
- Autoské fotoobrazy blogerů
- Fotoobrazy a rámovani