A je to tu zase! Zblázním se už?
Promiň. Promiň. Ale jsem tu tentokrát aspoň s tebou. Smím sem. Zařídím to. Dám na všechno pozor. Aby tě nepíchali zbytečně mockrát, aby ti dali všechno včas. Budou mě nenávidět, že je honím, ale já už vím a předem se jim v duchu omlouvám. Až se ti uleví, budu milá. Teď mám v očích i hlase běs. Naštěstí mají pochopení. Jsem jen další v řadě.
Strop. Tolik nemocničních stropů. Závan dezinfekce. Záchody a sprchy, kam nechci vkročit bosou nohou. Vzdálený pláč jiných dětí. Nemám tu svoje věci. Všechno je cizí, neosobní. Neumím ti pomoct.
Stane se to znova a my nevíme kdy. Stane se to a já budu zase doufat, že se mi to zdá. Vyskočím uprostřed tmy a ty už budeš mít hlavu ve kbelíku. A zase a zase a zase.
Budu budit všechny kolem, překotně házet věci do tašky a stejně všechno zapomenu. Oddálím svůj kolaps virtuální adrenalinovou injekcí extrémní produktivity a pojedu na 130 procent. Všechno zajistím. Pro mimino doma, pro tebe s sebou… všechno naplánovat, vzbudit mámu, donutit ji přijít hned, domluvit chůvy, připravit oblečení, léky, jídlo, láhve, přesnídávky, pyžama. Něco zapomenu. Vždycky něco zapomenu. Něco zásadního. Beznaděj. Jde to tak pomalu, i když jen běhám sem a tam. Slyším tě zvracet, pořád a pořád. Nenávidím ten zvuk. Držím ti vlasy. „Maminko!“
Co se mělo dít tento týden – zrušit. Život převrátit naruby. Než se zase všechno převleče za hnusně záludný normál.
Příjem. Karta. Hodná lékařka. Naštěstí to máš už v záznamech. Cyklické zvracení… Čti, jen čti!
Musím být rychlá, rychle dostat do tvý žíly vodu, aby to ustalo. Rychlost je zásadní. Pracuju na 130 procent. Nechci tu být za hysterku, taková nejsem, na druhé straně vím, co funguje nejrychleji. Budík neúprosně tiká, krev ve zvratcích není dobrá. Není dobrá. Slova, slova, co už jsem slyšela… Ne, na nic se nikdy nepřišlo. Ano, má to vždy při infekci. Většinou musí mít i antibiotika. Vždy to byla angína. Ano, chápu, musíte to potvrdit. Bude to trvat, jenže čas je to, co ona nemá. Smrt klepe dole na dveře ve spodním patře a právě vyrazila na první schod. Je to daleko, ale ona umí skákat. Zastavit ji je tak snadné, ale musí to jít rychle. Vodu, vodu!
Tvoje oči, prázdný smutný oči. Mami, vždyť jsi říkala, že když nikam nepůjdu, nebudu běhat a vezmu si všechny ty hnusný léky, že už sem nepojedeme… A jsme tu zas. A budem tu zas.
A pak je ticho. A pak jsme doma. Jakoby se nic nestalo. Jako bych zrovna nezkopala smrtku zpátky do podhradí. Odkud na nás vytahuje pařáty a snaží se tě usmažit ve vlastní šťávě.
Ticho je nejhorší. Už nepobíhám a mám čas se zbláznit. Ticho a klid mě ničí. Vím, že se nic nevyřešilo a nic nenašlo. Vím, že budu teď obíhat bílé pláště a oni budou kroutit soustrastně hlavami. Ale vždyť ona z toho třeba vyroste… Třeba… Cyklické zvracení. Modřiny na duši. Izolace. Psychické změny. Bolest a strach. Možná z toho vyroste. Ale jaká mohla být bez toho?
Jsou horší věci. Mnohem horší. Ale jsou i věci lepší. A já je teď sobecky chci. Chci je pro tebe. Hned!
Nikdy jsem nebyla expert v čekání. Mám trpělivost asi jako urgentní ledvinová kolika. Ne, neuklidním se. Ne, nebudu na nic čekat. Potřebuju řešení. A to dneska nepřichází.
Zavařím si třeba hlavu, abych ti pomohla. Vystuduju medicínu během polední pauzy u přesnídávky, jen abych ti pomohla. Kdyby to k něčemu bylo. A kdybych už se nemusela v noci budit, při každém rychlejším dechu. Při každém zakašlání a prudkém otočení ti nedávala k ústům misku. Nikomu to neprospívá.
Uklidni se. Uklidni se… říkají. Buď silná! Ničemu nepomáháš. Dobrá rada, ta je všude k mání. Ale s prominutím k sprostému slovu. Nikdo tam místo mě vedle tebe nebude ležet. Nikdo se nebude na tebe dívat mýma očima. Nikdo neví, jak důležité je vyskočit včas a běžet včas. Jde o minuty.
Hnusná pitomá, zákeřná nemoc.
Tereza Boehmová
Fotoblog: Černá a bílá
Dneska zase trochu jinak. Žádné barevně šťavnaté jídlo, jen černobílé momentky různých podivností. A už nevím, co psát do perexu, perex je otrava.
Tereza Boehmová
Fotoblog: Lahůdky V.
Aby jídlo bylo dobré, musí být také hezké, zajímavě a inovativně servírované, aby se spojil vizuální zážitek s chuťovým, jak to mám nejraději. Otevírat najedeni.
Tereza Boehmová
Povídka: Amnézie
Figura zlámaná. Opatrný nádech. Otočila se co nejpomaleji, tak, jak to jen dokázala, protože věděla, že bude mít na tváři přesně TEN výraz. Jazyk, co se rozběhne uvnitř, aby vyloudil zvuk.
Tereza Boehmová
Fotoblog: Lahůdky IV.
Jako obvykle tomuto fotoblogu předchází varování, abyste se najedli, než ho otevřete, protože jinak hrozí silný nárůst hladu a negativních emocí vůči mé osobě a to bych vážně nerada. Podráždím chuťové buňky a snad i oko potěším.
Tereza Boehmová
Fotoblog: Maso, ryby, maso...
Nejsem primárně masová, a když - tak si dám rybu. Ale občas dobrý steak požiju s chutí. V diskusi jste psali, že je to samý desert a zelenina, kdy že už vyfotím (a sním) pořádnou flákotu. Tak TEĎ! Neotevírat hladoví, raději.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině
Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...
Šli do stanu zjistit, zda nemají nádor. Krutou odpověď jich slyšelo 170
Preventivní akce Stan proti melanomu se v Praze, Brně a Ostravě zúčastnilo přes 3800 lidí. Lékaři...
Maláčová o důchodech: Nad 60 let jsou lidé bez šance. Rekvalifikují se, věří Pertold
Podcast Vláda v úterý schválila návrh důchodové reformy. Počítá se zvyšováním důchodového věku nad 65 let...
Ukrajině nastává „nejtemnější hodina“. Začíná mluvit o jednání s Rusy
Premium Ukrajinské armádě se stále nedaří stabilizovat situaci na frontě a nálada v Kyjevě je čím dál...
10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...
- Počet článků 393
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4521x
Aktuálně spolupracuji s časopisem Reflex. Ráda píšu fejetony, pohádky a básničky. Vyšly mi zatím dvě knížky Matka z cukru a oceli a pohádky Zajíček Zlobílek. Vystudovala jsem žurnalistiku, žila chvilku v USA, v Praze jsem pak pracovala například v rubrice názory MF DNES jako editorka.
Píšu články a fejetony do různých časopisů a zabývám se firemním PR.
Na svět se dívám optikou liberální feministky. Mám velmi ráda milé a chytré muže, kteří si nemyslí, že žena je jen služka a ozdoba, ale životní partnerka a u ženy ocení inteligenci a vtip.
Od roku 2007 do května 2017 jsem pracovala pro iDNES.cz - jako administrátorka tohoto blogu, pozici adminky jsem opustila na protest proti zásahům majitele Andreje Babiše do obsahu novin. Cítím, že nemohu být po těchto událostech součástí značky iDNES a MF DNES..
Odcházím sem: https://boehmova.blog.sme.sk/
Seznam rubrik
- Pohádky
- Degenerace číslo DVě
- Degenerace, kterou na mě páchá
- poezie
- Politika - Společnost
- Fotoblogy
- recenze
- Osobní
- Nezařazené
- media
Oblíbené blogy
- Blog Dity Horochovske
- Blog Stepana Binka
- Blog Radka Mikuláše
- Blog Renaty Francové
- Blog Ivy Pekárkové
- já, já, já jenom já :)
Oblíbené stránky
- muj web Tereza Boehmová
- profesionální ateliér - portrét
- Autoské fotoobrazy blogerů
- Fotoobrazy a rámovani