Opravdu je nutno řešit přeplněné útulky utrácením?

Problematika zvířat nechtěných či týraných a soužití člověka a zvířete vůbec není v ČR dosud uspokojivě řešena. K tomuto závěru lze dojít nejen z pohledu milovníka zvířat, ale také z pohledu obcí a útulků, kterým hrozivě a neodvratně rostou náklady a i z pohledu nepejskařů, které obtěžují toulaví psi.  

Přitom se rozšiřuje počet nezodpovědných majitelů, kteří odkládají psa do útulku, či i psa přivážou opodál nebo někde v lese, zdá-li se jim to výhodnější. Různí podivíni si pod záminkou péče a záchrany namnoží desítky až stovky zvířat, které nezvládají. Jsou-li jim však odebrána, začnou s množením nanovo.  A špičkou ledovce jsou samozřejmě tyrani, kteří už jsou nebezpečím pro celou společnost, protože mnoho z nich časem přechází i na týrání lidí. V týrání zvířat má Česká republika dokonce smutné prvenství ve vyspělém světě.

V této zprávě ze zahraničí se hovoří o 56 % psů a 71 % koček, kteří poté, co se dostanou do útulků, jsou utraceni. Lidé si i u nás začínají zvykat, že nechtěné zvíře se odloží do útulku jako starý kabát nebo vyžene. Útulky praskají ve švech. Jestliže náš stát nepřijme co nejdříve legislativní změny, které majitele přimějí ke zodpovědnosti, je jen otázkou času, kdy se něčeho podobného dočkáme i u nás. Prosím, nedopusťme, abychom se dostali na tuto úroveň řešení situace nechtěných zvířat jako v USA, kde se ročně utrácí kolem 4 000 000 psů a koček z útulků.

Mne tento stav vyburcoval k tomu, že již více než pět let v rámci dobrovolnické práce pomáhám útulkům pro zvířata a lidem kolem nalezených a ztracených zvířat. Zabývám se tvorbou a správou webových stránek pro útulky a dobročinné organizace, hledáním ztracených zvířat i domovů těm nalezeným, školením pro pracovníky útulků a úředníky, kde se řeší problematika efektivního provozu, aktivit pro veřejnost i sankce nezodpovědných majitelů zvířat. Tato dlouholetá práce mne vede k přesvědčení, že dobrovolnická práce je sice stále potřeba, avšak musí být podpořena systémovými opatřeními na legislativní i rozpočtové úrovni. Velmi nerada bych se dožila nějakých limitů v počtu dní, po které bude zvíře v útulku a jinak mu bude hrozit utracení. Domnívám se, že situaci lze řešit lidštějším způsobem, pokud připustíme určité, z mého pohledu nutné změny. I když každý máme své politické přesvědčení, si myslím, že problém týrání zvířat je dostatečně apolitický, aby mohly najít společnou řeč všechny strany.

Specializované složky pro řešení problematiky opuštěných a týraných zvířat
Za optimální model pro evidenci a prevenci nesprávného nákládání se zvířaty, zejména týrání, považuji kombinaci dobrovolníků a např. institutu jako je v zahraničí veterinární policie, založenou na zákonem regulované spolupráci a rozšíření pravomocí pracovníků útulků. Něco podobného už začíná vznikat např. v sousedním Polsku, jinde jde o osvědčený systém již po dlouhá léta (GB, USA), překonávající hlavní problém dokazování - obavu řadových občanů z tyranů zvířat, často jejich blízkých sousedů.  Tyrani jsou nebezpečím pro společnost, protože mnoho z nich se nespokojí pouze s týráním zvířat, ale přechází na lidi, tato fakta potvrzují mnohé zahraniční studie i např. uznávaná kapacita v ČR - forenzní psycholog PhDr. Netík.
Nezbytné legislativní úpravy v problematice ochrany zvířat
Nezodpovědní majitelé a tyrani nadále odcházejí od soudů se směšnými tresty a tím dostávají signály, že toto jednání je tolerované. Je proto nezbytné zvýšit tresty za týrání, zejména jejich spodní hranice trestů. Je třeba i usnadnit prokazování v nejspornějších situacích umožněním neohlášených kontrol Krajské veterinární správy tam, kde je podezření na týrání zvířat. Preventivně budou působit odebrání všech jeho zvířat a zákazy dalšího chovu v případech týrání zvířat nebo zanedbání péče a také možnost útulku vydat k adopci zvíře, jehož majitel ve výkonu testu nezajistil svému zvířeti odpovídající náhradní péči.
Čipování a registrace psů
Velkým problémem je doposud identita psa i jeho majitele. Zatím lokálně zaváděný systém čipování však může uspokojivě fungovat teprve tehdy, bude-li zavedeno čipování všech psů včetně kříženců tak, aby majitel dostával vždy jen již načipovaná zvířata, a budou-li údaje o majiteli do jednotného (tj. státního) registru zadávány okamžitě čipujícím veterinářem. Pokud pak chovatel zvíře prodá nebo daruje, musí být schopen doložit tuto transakci prodejní nebo darovací smlouvou. Pak teprve v útulcích nebudou psi s čipem, ale bez dohledatelného majitele a nebude možné se zříci nalezených zvířat zříkají s výmluvou, že zvíře má již jiného - neznámého majitele. Registr obsahující i údaje o incidentech (toulání a napadení pomůže vyselektovat osoby, kterým je třeba chov zvířat znemožnit, což bude spravedlivější a účinnější, než paušální zákazy chovu tzv. nebezpečných plemen. Nevíce pokousání člověka nemají na svědomí bojoví psi, ale kříženci,  němečtí ovčáci a jezevčíci a zákaz bojových psů by nic neřešil. I kdyby se určitá plemena zakázala, obratem ruky by křížením byla vytvořena plemena nová, na která by se zákaz nevztahoval.
Kastrace
Kastrační programy pro útulková zvířata jsou levnější řešení, než dotování pobytu nekontrolovaně se množících zvířat v útulku. Vysokou efektivitu kastrací dokládá i účast nestátních organizací, např. ochránců přírody, ve financování těchto aktivit. I stát by měl být tedy motivovaný problémům předcházet svou finanční účastí, např. kastračními granty. Kastrace byly vyhodnoceny např. německými ochránci jako nejúčinnější opatření.
Zefektivnění činnosti městských úředníků
Mnoho komunálních úředníků je stále naprosto bezradných, jak případy opuštěných a týraných zvířat účinně řešit. Důsledkem jsou nepotrestaní nezodpovědní majitelé a rostoucí náklady obcí. I když jsou útulky, ve kterých se daří dohledat více než 50% majitelů opuštěných zvířat i získat od nich zpětně vynaložené náklady, o jejich zkušenosti a bezplatné školení pro městské úředníky a pracovníky útulku doposud není zájem. Je proto na starostech, aby tlačili své podřízené k efektivnímu řešení těchto situací, k doplnění mezer ve vzdělání a také častějším kontrolám čipů psů městskou policií.
Systémové změny v provozu útulků
Opuštěná zvířata jsou dle platné legislativy i jurisdikce majetkem státu, který se o ně musí postarat. To znamená zejména zaplatit péči o ně provozovatelům útulků, protože je to stále levnější, než řešení potíží s toulavými psy, kteří se do útulků nedostali. Bohužel, finanční zajištění útulků je často takové, že přeplněná zařízení hlásí stop stavy a někde jsou dokonce pozastaveny odchyty. Jsou útulky, které jsou špinavými ghetty nechtěných zvířat, kde jakýkoliv návštěvník je vnímán jako potenciální nepřítel.
Zde by pomohly systémové změny v provozu útulků tak, aby se útulky otevřely veřejnosti, a tím i přirozené kontrole.  Útulky, které spolupracují s veřejností, mají celospolečenský mnoharozměrný význam - vedou cvičiště a kynologické kroužky, pořádají osvětovou činnost ve školách a školkách, spolupracují s obcí při zaměstnávání nezaměstnaných a s ústavy pro mentálně postižené, kdy zvířata slouží pro pracovní terapii klientů.
Zájem společnosti o tíživé společenské jevy, jako je tento, však zdaleka není přirozený. Je třeba stále upozorňovat veřejnost a živit její zájem o útulek jako vysoce prospěšnou instituci a také vědomí, že zvíře je závazkem na celý život. Takové aktivity však nelze provozovat bez finančního zázemí a zcela převelet na dobrovolníky. Řešení této problematiky se jeví jako krajně obtížné, ale já věřím, že ne nemožné.

Otřesný stav týraných psů chovu v Jarošově paní Bártů, který KVS posoudila jako netýrané, ačkoliv některá zvířata nemohla ani chodit a zachránci je museli doslova vynést z kravína na rukou a mrtvoly psů házela Bártů do jímky na dvoře. Množitelka nebyla tedy shledána vinnou a nebyl jí zakázán chov a s celým "chovem" působí nyní v kravíně v Zachotíně. Většina zachráněných psů z jejího "chovu" brzy zemřela na neléčitelné choroby a sešlost, ostatní mají těžké zdravotní i psychické problémy doživotně.