- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Tak efektní akci jsme v našem politickém polosvětě ještě neviděli. Kolem našich politiků se přitom střílí jak na střelnici. Před lety to odnesl švagr současného ministra financí Miroslava Kalouska (KDU-ČSL) podnikatel Lubomír Kašák, dále nastrčený sponzor ČSSD Ivan Lhotský (ten útok přežil), po smrti je i lobbista Tomáš Kejla. (Pravda, ten zastřelen nebyl - nejdřív se ho někdo neúspěšně pokoušel zlikvidovat na silnici. Teprve později „náhle zemřel kvůli požití léků ve spojení s alkoholem“.) Až dosud byla nejslavnější obětí střelby samozřejmě ústřední postava podsvětí František Mrázek. Při vyšetřování jeho vraždy začaly vyplouvat na povrch politické kontakty bez ohledu na dres. Jako bychom slyšeli Paroubka – kdo něco znamenal, znal Mrázka. Nic moc se ale zase zatím nevyšetřilo. Do úřadu ministra vnitra totiž nastoupil za ODS Ivan Langer. A ve speciálních policejních útvarech nastala obdoba Trockého permanentní revoluce – zmatené reorganizace se postaraly o řadu odchodů vysoce kvalifikovaných policistů. Ostatně Ivan Langer také nechtěl zůstat pozadu v soutěži, kdo znamená víc v kontaktu s kriminogenní zónou – už v roce 1999 si to namířil až na Kilimandžáro s Vratislavem Kutalem, odsouzeným na deset let za přípravu vraždy. Bůhví, koho měl Paroubek na Řípu. Možná to časem vyplave. Přece nemůže při zdolávání vrcholů na cestě k moci zůstat za Langerem pozadu. Samotní politici zatím dostávají jen obálky s náboji, ale co není, může být. Sami vědí, kde je bota tlačí.
Při prezidentské volbě jsem ve svém projevu varovala, že jsme na hranici. A že stačí už jen krok a zřítíme se do propasti mafiánského režimu, kde nevládne demokratická volba, svoboda, tolerance ani úcta. V režimu, kde není místo pro normálního člověka. V systému, který bude pod taktovkou zlovůle silných pošlapávat práva těch nejslabších. Mýlila jsem se. Od propasti nás žádný krok nedělí. My už v ní jsme a řítíme se volným pádem. A zespoda se na náš šklebí zubatá pekelná tlama plná násilí, bezohlednosti, kolapsu demokratických institucí a následného rozvalu veškerých civilizačních hodnot. Zuby má přibroušené nastávající ekonomickou krizí a na jazyku lehce splnitelný příslib chudoby.
Možná tam někde na cestě mezi námi a tou bezednou tlamou čeká záchranná síť. Ale kdo by ji tam napnul? Vždyť nám přece jeden z našich čelních politiků vysvětlil, že každý, kdo něco znamená, se paktuje s podsvětím, tak proč by nás před ním měl chránit? Vím, že povinností každého politika je nabádat voliče, aby šli k volbám a svým hlasem přispěli ke změně k lepšímu. Ale kde je to lepší? Kde jsou ti, kteří v Paroubkově logice „nic neznamenají“?
Jsem čím dál tím více přesvědčená, že náš volební systém takové osobnosti vygenerovat prostě nemůže. Nevím, byl-li to záměr jeho tvůrců nebo jen nevinný omyl, ale důsledky jsou fatální. Upatlaná matematika téměř nejpoměrnějšího z poměrných volebních systémů vždycky umožní dobře organizovaným politicko-kriminálním skupinám zůstat u moci. Ony se totiž v tom systému stávají neviditelnými – jejich prodloužené pracky v podobě téměř anonymních kandidátů na kandidátkách velkých politických stran (a často nejen těch) obsadí klíčová místa v zákonodárných sborech i státní správě – nikdo je nezná, ale byli řádně zvoleni, tak voliči držte zobák.
Máme demokracii. Ne nemáme. Je to jen obal, který zakrývá obsah velmi nevábný. Dojde-li tedy vlivem ekonomických i politických turbulencí k totální destrukci našich současných politických oligarchií, plakat pro ně nemusíme. Všechno už jsme prohráli. Teď můžeme jenom vyhrát. Sociální demokraté chtějí urychlit hlasování o nedůvěře vládě hned po krajských volbách a po prvním kole voleb senátních. A předseda jejich poslaneckého klubu Michal Hašek naznačil, že oni vládnout nutně nemusejí (je jim jasné, že v této chvíli není moc o co stát) a že by možná skousli úřednickou vládu. Dobrý začátek, pokud nebude opět složena z lidí, kteří „něco znamenají“. Jenomže, aby to celé mělo smysl, měly by být potom předčasné parlamentní volby především referendem o zásadně odlišném volebním systému. Takovém, ve kterém se kandidát musí postavit před lidi a chovat se jako osobnost, která je ochotná nést do budoucna veškerou odpovědnost za své činy. A ne jako spící agent na kandidátce strany, kterou najaté agentury prodávají jako šampón, pěnu do koupele či přípravek na mravence.
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!