Základní instinkt Jany Bobošíkové: S hochštaplery na věčné časy?

Dnes začíná nepochybně nejúspěšnější komediální kus divadelní sezóny. Scénář je sice poněkud předvídatelný, ale to v komickém žánru nemusí být zase tak na překážku. Hodně záleží na dialogu a schopnostech herců. A ti určitě nezklamou. Lekcí ze lhaní, převlékání kabátů a pitvoření už absolvovali víc než dost. A kdo se domnívá, že kongres ODS může cokoliv změnit, může se k těm komikům klidně přidat. Už léta v ODS dřímají špatně utajované animozity mezi Prahou s jejím blízkým okolím a vzdálenějšími regiony, zvláště pak těmi moravskými. A jistě to tak má nastavené i členská a voličská základna, která je přesvědčena, že „ten jejich“ bude dbát více jejich zájmů. Omyl. Kdyby Valaši vyslali do šéfovského křesla namísto „jejich“ Topolánka žižkovského Pepíka, zastupoval by je úplně stejně jako Pražany třeba valašský král Bolek Polívka. Tedy nijak.

To, co lidé z regionů často právem vytýkají Pražanům, tedy zahleděnost do sebe sama a časté blazeované intelektualizování, zatímco oni se mají co ohánět, aby uživili rodiny, u nás totiž potká každého nástupem do vysoké politické funkce, ať se jí chopí kdekoliv. V drtivé většině totiž nejde o službu zemi nebo voličům, ale jen a pouze o výdělečnou činnost více či méně samostatnou. V našem volebním systému, snad nejpoměrnějším z poměrných je bohužel v zásadě jednoduché se dostat k takovému lukrativnímu „zaměstnání“. Stačí jen správný „rektálně horolezecký“ instinkt spolu se schopností nebýt příliš vidět a nevadit. Zkrátka umění být dobře průměrným. Právě pro takové lidi a takovými lidmi byl náš volební systém vytvořen. A změnit ho mohou právě zase jen oni, tedy jejich „klony“, které vygeneruje – a proč by to asi tak dělali? Vždyť tak by tak značný díl své moci přenechali voličům! A cesta k lukrativnímu zaměstnání by se řadě z nich uzavřela a ještě by se nakonec museli živit prací. To budou raději donekonečna patlat nesourodé vládní koalice, kšeftovat s idejemi a měnit svrchníky podle momentálního koaličně-opozičního a mediálního počasí. Proto je tak nepodstatné, kdo kterému šapitó v tomhle cirkusovém holdingu zrovna šéfuje. Všichni mají jedno společné – naprostý nezájem o vývoj země a kvalitu života jejích občanů.

Kdyby dnes ODS šéfoval Martin Bursík, byli bychom na tom stejně jako za Mirka Topolánka. Také bychom nesměli rozvíjet jadernou energetiku a těžbu hnědého uhlí. Stejně tak by nás v budoucnu díky tomu čekalo masivní zdražování elektrické energie a dodávek tepla a ztráta konkurenceschopnosti. Jiří Paroubek by také nemusel zrovna řídit ČSSD. Jako případnému lídrovi krajně pravicové strany by se mu jistě dařilo s jeho urputnou snahou nedovolit, aby se nízkopříjmovým skupinám od ledna příštího roku snížila daňová zátěž. Dokonce bychom na tom byli stejně, i kdyby se ODS spojila s ČSSD a Topolánka spolu s Paroubkem by nahradil bývalý šéf Sudetoněmeckého landsmanšaftu Berndt Posselt. Také by všemi silami prosazoval Lisabonskou smlouvu, protože vyhovuje zájmům jeho soukmenovců. A stejně tak jako novopečený středočeský hejtman, jeden z jistě nejvýraznějších sociálních demokratů David Rath by tvrdošíjně lhal, že neexistují žádné právní rozbory , podle kterých má právě Lisabonská smlouva bývalým sudetským Němcům konečně poskytnout klíč k jejich staré vlasti. K rozsáhlým územím a nemovitým majetkům. A s pobaveným úsměvem by sledoval ramenaté řeči intelektuálních pánů a panáčků o zakládání nové strany, tedy fanklubu Václava Klause. Smůla. Už je předběhli přátelé Miloše Zemana. Klub intelektuálů a klub důchodců. To jsou ale vyhlídky!