- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Logicky. Kdyby k němu nedošlo, byla by budova i skutečně bezbariérová. Předseda tak bezděky potvrdil naprostý rozval naší justice. Té nejenže nevadí v řadě případů princip porušování zákonů, ale sama se takového jednání nezřídka dopouští. Soudci jsou prakticky neodvolatelní (soudí je zase jenom soudci a jak známo, vrána vráně oči nevyklove) a naprosto nezávislí, a to právě i na zákonech. S funkcí soudce získává justiční čekatel samostatný pašalík, v rámci kterého může bez obav z následků rozhodovat o životě svých spoluobčanů na objednávku kohokoliv. Odvolání je samozřejmě možné. Několikrát dokola. V justičním kruhu se můžeme motat i mnoho let. Ti aktivnější z nás pak uspějí u soudů evropských. Většinou ale lidé rezignují. Stát a jeho instituce vnímají jako vyděračskou bandu, která v podobě daní vybírá výpalné. A nutno říci, že nejsou daleko od reality. A s realitou je doporučováno se smířit.
Toto smíření v poslední době vidím na každém kroku. Lidé se uzavírají do úzkých komunit pofiderních známostí, které jsou jim schopné sem tam otevřít nějaké dveře - tu ke kvalitnější lékařské péči, jinde k zajímavější práci či k umístění dětí do té které školy. Zdá se, že jsme zase tam, kde jsme byli. Skupinky jakkoliv spřízněných duší obehnané zdmi netečnosti k okolnímu světu. Skupinky lidí naivně doufajících, že se vzájemně ochrání proti zvůli úhlavního nepřítele - státu. Jak fatální omyl. Všechno je jinak. Nepíšeme rok 1948 ani 1968. Nejsou tu „spřátelené armády". Jsme tu jen my. A takovou „společenskou smlouvu" jsme uzavřeli.
Dokolečka volíme politické strany a politiky, jejichž smělost končí tam, kde začíná jejich umrněný byznys. Lidi s tunami másla na hlavách, kterým nezbývá, než sklapnout kufry pokaždé, když jim někdo dá najevo, že ví. Funkcionáře prorostlé skrz naskrz strachem. Jsou to naši zástupci a naším jménem za naše peníze pardonují právní marasmus, aby se sami nestali jeho obětí. Tváříme se, že nás to nezajímá a věříme, že nás ochrání vlastní prostor, který si s pomocí spřízněných duší vybudujeme. Ale zkuste si vybudovat vlastní prostor uprostřed žumpy. Stokrát můžete doufat, že nebude páchnout. Omyl. Páchnout bude.
Další články autora |
Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...