Ať odložené nebo neodložené, je školné na vysokých školách nejčitelnějším a mediálně nejviditelnějším signálem rodící se vládní koalice. Stejným signálem, jakým byly zdravotnické poplatky v případě Topolánkovy vlády. Signálem neochoty nebo neschopnosti nastartovat zásadní a fatálně žádoucí reformy, které by dokázaly posunout české školství do jednadvacátého století. Stejně jako zdravotnické poplatky je školné jen jakousi kosmetickou úpravou k horšímu. Nic moc neřeší, jen zatěžuje ty, kterým se nedaří tak dobře, jako pánům Schwarzenbergovi, Kalouskovi, Johnovi či Nečasovi. Vytáhnout pár desítek či stovek miliónů z kapes lidí, a to i těch nejchudších, není reforma. A argument, že placení školného udělá ze studentů klienty, kterým vysoké školy budou muset nabídnout lepší služby, může vymyslet právě jen oběť vzdělání diskutabilní kvality.
Vzdělání přece nezačíná na vysokých školách. Naše základní, střední i učňovské školství je v totálním rozvalu. Jako vysokoškolský pedagog se nezřídka setkávám se studenty, kterým nic neříká gramatika či práce s počítačem. Nechápu, jak je možné, že jim na základní a posléze střední škole nedokázali vysvětlit, že se po ř nepíše ypsilon. Kdokoliv tedy myslí vážně jakoukoliv reformu školství, musí začít právě tam. Studenti, kteří přijdou na vysokou školu vzděláním nedotčeni, těžko mohou coby „klienti“ tlačit na své pedagogy a žádat kvalitu. Jen velmi obtížně totiž mohou tušit, jak taková kvalita vypadá. Zatím žádná vláda po roce 1989 nebyla schopná a patrně ani ochotná se zabývat stále rapidněji klesající úrovní vzdělávání. Nekonečné jsou debaty o státních maturitách. Díky sociálně demokratické ministryni školství Petře Buzkové z nich v roce 2003 vypadla matematika coby povinný předmět. A za pouhé čtyři roky se snaha paní ministryně „zúročila“ - z výsledků studie TIMMS za rok 2007 vyplynulo, že propad ve znalostech matematiky a přírodních věd oproti roku 1995 byl u českých žáků největší ze všech 59 zemí, které se do výzkumu zapojily.
Už léta dělají naši čelní politici všechno pro to, aby další generace našeho národa byly nevzdělané a neschopné obstát v mezinárodní konkurenci. Školné je dalším krokem na této cestě k bezvýznamnosti. Vyřadí ze hry talentované studenty, kteří na něj nedosáhnou a zoufalou úroveň školství přitom nevyřeší. Nemohu se zbavit dojmu, že právě o to jde. Kdyby totiž žáci a studenti uměli počítat a ještě navíc třeba znali dějepis a reálie polistopadového vývoje našeho státu, nemohla by ve studentských volbách vyhrát TOP 09. Studenti by totiž pochopili, jak farizejská je hra této strany na zodpovědnost vůči vlastnímu národu. Dokázali by si spočítat, jak to asi může dopadnout, když se za osobou sympatického knížete schovávají lidé jako Miroslav Kalousek, který coby ministr financí udělal všechno pro to, aby zajistil svému známému Josefu Šťávovi devět miliard z kapes daňových poplatníků, nebo Vlasta Parkanová, exministryně obrany, jejíž podpis je na smlouvě o předraženém nákupu rakouských ozbrojených transportérů Pandur s účtem přes čtrnáct miliard. A samozřejmě exposlanec lidovců Pavel Tollner, velký to bijec homosexuálů, uznávaný člen Řádu německých rytířů a velký příznivec Sudetoněmeckého landsmanšaftu.
