Reakce Jany Bobošíkové na článek Tomáše Halíka Vymítač antisudeťáckého ďábla, uveřejněném 12. srpna v MF Dnes.
Popisek pod fotkou Tomáše Halíka u jeho článku „Vymítač antisudeťáckého ďábla" ve středeční Mladé Frontě Dnes zní: „duchovní a vysokoškolský pedagog". Očekávala bych tedy, že autor disponuje alespoň základním vzděláním a zájmem pastýře o křesťany a život v pravdě, které mu nedovolí namísto ďábla vymítat historii. Sice sebekriticky přiznává, že toho o letech, kdy Henleinovy sudetoněmecké hordy s Hitlerem v zádech zakroutily krkem mladé československé demokracii mnoho neví: „ ... dost dlouho jsem neměl ponětí, že proklínaní Sudeťáci k nám nepřišli někdy s nacistickými vojsky, nýbrž po staletí tvořili přibližně třetinu obyvatel této země...". Jenomže svou nevědomost nevytýká sobě, ale komunistickému „vymývání mozků".
A tak tedy patrně komunisti, kteří ho špatně vychovali, mohou za to, že ve svém článku bezostyšně napadá základní instinkty národa poučeného vlastní hořkou historickou zkušeností. Vytýká nám, že jsme ostražití, když slýcháme jasně formulované majetkové a územní požadavky ze strany vysídlených Němců. A přesvědčuje nás, že nikoliv oni, ale my jsme vinni: „ ...procento Němců, které se dalo do služeb hitlerismu, bylo podstatně menší než procento Čechů uhranutých později stalinismem..." Fakt, že Henleinovu Sudetoněmeckou stranu volilo v roce 1938 více jak 89% Němců žijících na našem území, zatímco KSČ v roce 1946 v poválečné emotivně vypjaté atmosféře dostala hlas necelých 40% Čechů, duchovnímu a vysokoškolskému pedagogovi Halíkovi buď záměrně, nebo opět z neznalosti, uniká.
Není ovšem jediným ani prvním katolickým duchovním, který se snaží překroutit dějiny i současnost ve prospěch spřízněných mocných zájmových skupin na úkor vlastního národa i svých věřících. Společný postup představitelů vysídlených Němců a některých špiček katolické církve můžeme sledovat už od prvních let naší polistopadové historie. Jde jim totiž o totéž - o velké majetky a s nimi související velké peníze. Majitelé nemovitostí i starostové v pohraničí o tom vědí své - písemnými požadavky na navrácení majetku ze strany potomků Henleiných sudeťáků už mohou tapetovat. A stomiliardové majetkové požadavky katolické církve jsou známé všem. Rámec historického souručenství dotváří smlouva Vatikánu s Hitlerem, jako nezpochybnitelný historický fakt. Stejně tak lze uvést zásadní podíl slovenského katolického kněze Jozefa Tisa na rozbití První republiky a vzniku prohitlerovského „Slovenského štátu".
Nejde tedy o víru ani o usmíření. Mnozí představitelé katolické církve a s nimi ruku v ruce lidovci a různé varianty recyklovaných lidoveckých politiků léta pomáhají tomuto bratrstvu naplnit cíle Eichstättské adventní deklarace z roku 1949 (jde o jeden ze základních a dodnes platných dokumentů Sudetoněmeckého landsmannschaftu), kde si můžeme přečíst následující slova: „Naším nezadatelným požadavkem je návrat vlasti v jazykových hranicích z roku 1937. Jde o nastolení udržitelného poměru mezi Německem a jeho západoslovanskými sousedy. Předpokladem pro to by také byla připravenost Čechů a Poláků vrátit vyhnaným Němcům jejich vlast. Všechny tyto úkoly mohou být řešeny pouze v rámci federalistického uspořádání Evropy." A k federalistickému uspořádání Evropy nevede nic jiného, než nejrůznější pokusy o evropskou ústavu - nyní je to Lisabonská smlouva. A kdopak tyto snahy dlouhodobě podporuje nejvíce? Vysocí představitelé katolické církve, KDU-ČSL, Zelení (jejich bývalý předseda Martin Bursík dlouho působil v KDU-ČSL), TOP 09 (opět jde o dlouholeté politiky KDU-ČSL). Ne nadarmo chválí duchovní Tomáš Halík „vlastence" knížete Karla Schwarzenberga. Právě on a Kalouskova TOP 09 mohou být klíčem k naplnění dlouhodobé vize pohrobků nacistů.
A kde se tedy vzala podpora Lisabonské smlouvy ze strany ČSSD a ODS? Jejich politici si spočítali, že je pro ně finančně, mediálně i politicky výhodnější podporovat prospěch silné a bohaté mocenské skupiny než prospěch vlastních ne vždy silných a bohatých voličů.
Jana Bobošíková, lídr Suverenity (a věřící křesťanka)
