Vítejte v klubu, paní Merkel!

Zdá se, že v EU končí jedna éra. Etapa, kdy byl každý, kdo kritizoval snahy budovat multikulturní společnost, šmahem označen za extrémistu. Období, kdy oficiálním a jediným přípustným názorem bylo přesvědčení, že národy zcela odlišných kulturních i právních tradic mohou v klidu žít vedle sebe a mít se rádi. Kdy bylo většinové společnosti zapovězeno vyžadovat po imigrantech, aby přijali její pravidla hry a integrovali se. „Tento multikulturní přístup selhal, naprosto selhal“, přiznala o víkendu německá kancléřka Angela Merkelová. Když totéž říkal v minulosti Václav Klaus, div po něm evropští i naši pseudohumanisté neplivali.

Je pravda, že názor paní kancléřky ještě zcela nedozrál. Na jednu stranu žádá po imigrantech z islámských zemí, aby se naučili německy a zcela se integrovali do většinové společnosti, a na druhou stranu tvrdí, že islám je součástí Německa a jeho obyvatelé si musí zvyknout, že v zemi budou vyrůstat další a další mešity. Vystoupení paní kancléřky je typickým tancem na ostří nože. Kromě jiného mu předcházela pětina hlasů nizozemských voličů pro Stranu svobody Geerta Wilderse, autora návrhu na zákaz Koránu v Nizozemsku. Ke cti paní kancléřce ale slouží, že jí to alespoň došlo. Sice zatím jen tak zpola a trochu pozdě, ale přece. Pochopila, že nálady občanů v evropských zemích jsou diametrálně odlišné od pseudohumanistické centrální evropské linie. Že si lidé nechtějí nechat vnutit jiný způsob života než odpovídá jejich tradicím. A že jejich trpělivost s protežováním nepřizpůsobivých imigrantů má své hranice. Za nimi se pak může stát ledacos. Včetně nástupu skutečných extrémistů, kteří využijí neschopnosti vládních i opozičních evropských politiků nazývat věci pravými jmény a efektivně řešit skutečné problémy.

Přiznám se, že se mi ulevilo. To, že multikulturalismus fatálně ohrožuje naší společnost, říkám už dlouho. Stejně jako tvrdím, že se politik především musí starat o zájmy a prosperitu vlastních občanů. Těmi samozřejmě mohou být i ti, kteří přišli odjinud, ale plně respektují naše tradice, naše zvyklosti, naší kulturu a naše právo. Konečně tedy snad mohu sundat tu extrémistickou nálepku, kterou mě cejchovali mí kritici a média. Nebo jí musejí nalepit i kancléřce Merkelové. To si ovšem netroufnou. Upřímně, je mi to jedno. Spíš mě zajímá, kdy se podobného přístupu k věci dočkáme u našich politiků. Petra Nečase, Radka Johna, Karla Schwarzenberga, Bohuslava Sobotky, zkrátka všech, kteří - ať už ve vládních křeslech nebo v opozici - stále setrvávají na svých eurohujerských pozicích, která mají multikulturalismus a pseudohumanismus v náplni práce. Možná se ale spíš dočkáme obdobné situace jako koncem osmdesátých let, kdy měl socialistický tábor pod vedením Sovětského svazu už dávno svého Gorbačova a perestrojku, ale u nás stále držel pevnou stráž zastydlý husákovský normalizační režim. A k tomu aby padl, bylo potřeba v listopadu 1989 nafingovat smrt studenta. Nic jiného by s námi asi nehnulo. A kancléřka Merkelová určitě ocení, že budeme přijímat všechny imigranty, které nebudou chtít v Německu. Konečně tak jsme si to odsouhlasili v Lisabonské smlouvě…