Velké zklamání

Vždycky jsem říkala, že Miloš Zeman patří do české politiky. Nakonec to byl on sám, kdo mě usvědčil z naivity. Lidí, kteří si s arogancí sobě vlastní nevidí na špičku nosu, má česká politika dost a další je opravdu přebytečný. Odstupují-li po neúspěšných nebo méně úspěšných volbách lídři stran, které byly zastoupeny v parlamentu a měly řadu mocenských i mediálních možností, jak se voličům předvést, je to v pořádku a z mého úhlu pohledu jim ani nic jiného nezbývá. Odstoupí-li ale lídr nové strany poté, co ji vstupenka do Sněmovny mine jen o fous, je to buď lempl nebo namyšlená hysterka. Co proboha Miloš Zeman čekal? Nechme stranou kvalitu jeho volebního štábu, který se bohorovně spolehnul na sílu Zemanovy osobnosti a zcela rezignoval na cokoliv, co by se dalo nazvat volební kampaní. Tedy kromě bezduchých billboardů. Jak je ale možné, že tak zkušenému politikovi není jasné, že od založení nové politické strany do jejího parlamentního angažmá se počítají roky. Tedy pokud nejde o marketingové projekty na jedno použití, do kterých nasypou desítky miliónů struktury šedé ekonomiky, protože si od nich slibují generální pardon pro své špinavé kšefty.

Za volební zisk kolem čtyř procent pro stranu, která vznikla na sklonku loňského roku, a ve které za sebou táhnul jako železnou kouli na noze Šloufa staršího i Šloufa mladšího a jejich upatlané a prehistorické představy o politice, by měl Miloš Zeman voličům děkovat. Namísto toho jim vzkázal – když vám nestojím za těch pět procent, tak jste nepochopili mou velikost a trhněte si nohou. Já odcházím do své jezevčí nory. Odcházím, protože odmítám přijmout realitu. Odmítám drobnou mravenčí politickou práci. A vy, kteří jste vsadili svou profesní i politickou kariéru na spolupráci se mnou, si trhněte nohou taky. Dělejte si, co chcete, já si k vám občas přijedu dát tu slivovici a cigáro, když náhodou budete někam kandidovat. Ale jinak mě nerušte. Zajímal mě jenom politický projekt s okamžitým efektem poslaneckého křesla. Nejsem tu od toho, abych pro vás pracoval. Mám odpracováno.

Ano, Miloš Zeman má odpracováno. To mu nikdo nebere. Jenomže stejně jako on, mají odpracováno i jiní. Přesto to nevzdávají. Protože jim je jasné, že politika není běh na krátkou trať. A že politika, a to i ta mimoparlamentní, znamená především odpovědnost. Odpovědnost k těm, kteří mi dali byť i nižší procenta hlasů, než je třeba k překonání pětiprocentní hranice, ale dostatečná na to, aby můj politický subjekt mohl tu svou káru táhnout dál. Konečně s tím počítá i zákon o financování poltických stran. Každá strana, která překročí 1,5 procenta hlasů má nárok na stokorunu za každý hlas a strana, která se přehoupne přes tři procenta, má nárok na minimálně šestimilionový každoroční státní příspěvek. To všechno jenom proto, aby mohla pracovat dál a vytvářet alternativy k politickému establishmentu. Ty peníze nepatří ani Šloufům starším, ani mladším. Patří voličům, kteří za ně mají dostat odpovědné a pracovité politiky a ne lemply, kterým dlouhodobá práce nevoní, nebo namyšlené hysterky, které prásknou dveřmi, jakmile nejsou středem pozornosti.