Véčkaři a bílí koně

Tak máme novou vládu. Ne díky svobodným volbám, ale z milosti cirka sedmnácti tisíc virtuálních hodnotitelů koaliční smlouvy. Takzvaní Véčkaři, neboli lidé, registrovaní na webu Věcí veřejných coby jejich příznivci (nikoliv čekatelé na členství nebo členové strany) měli (v demokratických systémech nevídanou) moc – moc shodit koaliční projekt, kterému daly milióny voličů v právoplatných parlamentních volbách zelenou. Neudělali to. Otázkou je, zda-li koaliční smlouvu vůbec četli. Kloním se k názoru, že nikoliv. Upřednostňuje-li někdo klikání z pohodlí domova před aktivním politickým angažmá, patrně nepůjde o jedince, kterému by se chtělo dospívat k názorům na základě usilovné práce a studia. Ale to nechme stranou. Co je mnohem podstatnější, je sporná legitimita takového postupu. Sám předseda VV Radek John nepokrytě přiznává, že v případě Véčkařů jde pouze o marketingový projekt a chválí svou stranu, že je právě v marketingu velmi dobrá. Jakoby mluvil o firmě a nikoliv o politické straně. A v tom je právě ten problém. V demokracii každý, kdo chce zásadním způsobem ovlivňovat politiku, musí jít s kůží na trh a svůj podíl na moci si zasloužit nebo vybojovat (podle míry politického vkusu jednotlivých stran) ve stranické struktuře. Jen tak se totiž dostane do orgánů širšího vedení své strany, které mají právo schválit či neschválit postup svého předsedy. Takoví lidé už prošli sítem osobní (nikoliv virtuální) volby – byť někdy jen té vnitrostranické. Museli přesvědčit jiné lidi a získat jejich důvěru.

Kdybychom nechtěli po Listopadu 89 zastupitelskou demokracii, asi bychom se tolik nesnažili o správné vybalancování volebního systému tak, aby se nemohlo stát, že menšina bude vládnout většině. Kdyby nám k vládnutí stačili manažeři, kteří umí marketing, tak bychom ani nemuseli investovat tolik peněz z rozpočtu na činnost politických stran. A konečně bychom nemuseli chodit k volbám – každé volební období bychom jen zorganizovali jakousi soutěž popularity veřejně známých osobností ve stylu TýTý a vítěze bychom nechali vládnout. Byla by to velká marketingově nákladná show, ale zaplatila by se z reklam. A všichni bychom tak ušetřili cca miliardu korun za skutečné volby.

Můžete oponovat, že být virtuálním příznivcem strany je v dnešním internetovém věku totéž, jako být jejím členem, a že můj názor je konzervativní a nerespektuje dynamiku vývoje společnosti a technologií. Možná. Ale podívejme se na web Věcí veřejných a najděme si podmínky registrace takového Véčkaře. Vyplní formulář, pak mu přijde sms na mobil s ověřovacím kódem a další ověřovací kód je mu zaslán na poštovní adresu. Tímto snad lze zajistit, že jde o skutečně existující bytost. Této bytosti ale v zásadě nemusí být osmnáct let, může být členem jiné politické strany a dokonce může jít o zvíře, jehož páníček se prostě jenom baví. O kopii občanského průkazu Věci veřejné v podmínkách registrace na svém webu nic neříkají (http://www.veciverejne.cz/registrace.php). A teď už si moji kritici brousí klávesnice – v té registraci přece prohlašujeme, že splňujeme kritéria článku 4 stanov Věcí veřejných. A tam je, že Véčkařovi musí být osmnáct a že nesmí být členem jiné politické strany. Místopřísežné prohlášení, že není třeba kůň, stanovy sice neobsahují, ale s vtipálky se přece v „seriózní“ politice nepočítá.

Prohlásit může kdokoliv cokoliv. Jak to činovníci Věcí veřejných chtějí kontrolovat? Z pozice ministra vnitra by to jistě šlo. Třeba i s pomocí soukromé bezpečností agentury ABL Víta Bárty, novopečeného ministra dopravy. Tedy, pardon, teď už bezpečnostní agentury jeho bratra. Lustrace, perlustrace, prověřování. Nebo že by se rozjela komanda na všech sedmnáct tisíc adres a žádala doklad o tom, že ten daný konkrétní Véčkař je minimálně osmnáctiletý nečlen jiné politické strany a že není kůň? Véčkaři, buďv klidu. Bez soudního příkazu k prohlídce bytu či domu je můžeš klidně vyhodit. Alespoň do té doby, než se jim podaří kromě principů zastupitelské demokracie zlikvidovat i zbývající principy právního státu včetně ochrany osobních údajů, můžeš dál být spokojeně koněm. A můžeš třeba kandidovat do Senátu. Když to šlo ve starém Římě, proč by to nešlo v době Facebooku. Chce to jen ten správný marketing. Jenom nevím, jestli zrovna chceme, aby nám vládli koně, když většinou volíme lidi. Ovšem při bližším ohledání kvality koaliční smlouvy a způsobu, jakým vlastně vláda vznikla, člověk může dojít k názoru, že by to snad už ani tolik nevadilo. Konečně víme snad dnes s jistotou, že právě předseda Věcí veřejných a momentálně ministr vnitra Radek John není jenom takový „bílý kůň“?