Ve stínu hákového kříže

Psáno exkluzivně pro Blog iDNES.cz - Když papežovi Benediktu XVI. po jeho zvolení mnozí připomínali jeho mladické angažmá v Hitlerjugend, mohlo to ledaskomu připadat jako přehnaná kritika. Jak nepatřičné připomínání hříchů mládí svatému muži. Jenomže horlivost, s jakou novopečený papež přijal zpět do lůna katolické církve britského popírače holocaustu biskupa Richarda Williamsona, exkomunikovaného v roce 1988, hovoří za vše. „Nevěřím, že existovaly plynové komory", řekl „ctihodný" Williamson v minulém týdnu ve švédské televizi a odhadl, že nacisté nezabili více jak tři sta tisíc Židů. Konečně ani v dobách největšího řádění hnědého moru v Evropě se katoličtí věřící od hlavy své církve žádného výrazného odsudku vůči nacismu nedočkali.

I v dnešní době býváme častými svědky čilého souručenství funkcionářů katolické církve a pohrobků Hitlerovy Třetí říše. Stačí si všímat „osob a obsazení" pravidelných sudetoněmeckých dnů, ať už se konají kdekoliv, či vzácné jednoty postupu Sudetoněmeckého landsmanšaftu a katolické církve v případě nájezdů na majetkoprávní jistoty poválečného uspřádání zvláště v případě našeho státu. A nemylme se - nejde o souručenství neškodně zaseklé v historii - jeho formy boje jsou velmi moderní, promyšlené a lobby, jakou disponuje, je velmi silná - mocná, majetná a nadnárodní.

Stát uprostřed Evropy s desetimiliónovým počtem obyvatel jí může konkurovat stěží už nyní. A pokud ho jeho představitelé nechají omotat chapadly Lisabonské smlouvy, vyrazí mu z ruky veškeré možné zbraně pro efektivní sebeobranu. Stát ztratí suverenitu na svém vlastním území a jeho životní zájmy, mezi které majetkoprávní jistoty a územní celistvost dozajista patří, budou řešit mezinárodní instituce podle úplně jiných norem, než byly řešeny dosud. Charta lidských práv zakomponovaná v Lisabonské smlouvě přiznává evropským občanům rovná práva bez ohledu na jakoukoliv minulost. Evropskému občanovi nikdo nesmí žádným způsobem, tedy logicky ani nějakými prezidentskými dekrety, upírat právo na domovinu, tak často citované v řadě sudetoněmeckých projevů a dokumentů.

Dost by mě zajímalo, zdali si tyto souvislosti vášniví zastánci Lisabonské smlouvy neuvědomují, nebo zdali také nasávají z poháru výše zmíněného souručenství katolických hodnostářů a nacistických revanšistů. David Rath, středočeský hejtman za sociální demokracii, plamenné ochránkyně Lisabonské smlouvy, nedávno v televizní diskusi uvedl, že nezná žádný právní názor, podle kterého by Lisabonská smlouva ohrožovala naše majetkoprávní jistoty. Nejspíš to nebude pilný student. Ale léky říšského kancléře Adolfa Hitlera na nezaměstnanost a hospodářskou krizi v Německu ve třicátých letech minulého století zná dokonale a dává je na odiv v našem celostátním tisku. Premiér Mirek Topolánek, který smlouvu podepsal, proslul svou nacistickou terminologií a nebýt rebelujících poslanců ODS Tlustého, Schwippela a Ranince, rozdal by katolické církvi stovky miliard z kapes daňových poplatníků. Že by to všechno byla jenom náhoda?

Nevěřím. Všem přece musí být jasné, že předávání zásadních pravomocí státu bruselské administrativě je cestou k federalizaci Evropy. A teď si odcitujme pár řádek z tzv. Eichstättské adventní deklarace, což je jeden ze základních a dodnes platných dokumentů Sudetoněmeckého landsmanšaftu: „Naším nezadatelným požadavkem je návrat vlasti v jazykových hranicích z roku 1937. Jde o nastolení udržitelného poměru mezi Německem a jeho západoslovanskými sousedy. Předpokladem pro to by také byla připravenost Čechů a Poláků vrátit vyhnaným Němcům jejich vlast. Všechny tyto úkoly mohou být řešeny pouze v rámci federalistického uspořádání Evropy."

Jsem přesvědčená, že nikdo z těch, kteří položili životy za naši svobodu nebo trpěli v koncentráku, by si výše popsanou budoucnost pro svá vnoučata nepřál. Jejich odvahu jim současná česká politická „reprezentace" oplácí zbabělostí, zradou a lhostejností. Skutečný český politik se znalostí historie, kterému jde o budoucnost ČR jako suverenní země, pro Lisabonskou smlouvu hlasovat prostě nemůže.