Praha, 26. ledna 2010 - Ať si prezidenti vyznamenávají ve svých zemích koho chtějí, je to jejich vizitka. Světu tak ukazují, kdo vlastně jsou a jaké představují hodnoty. Když ale český novinář přirovnává spolubojovníky německých nacistů jako byli Bandera či Horthy k našemu druhému prezidentu dr. Edvardu Benešovi, který aktivně proti Hitlerovi vystupoval, je to jiná káva.
Stále častěji mám pocit, že se snad po nás chce, abychom se omluvili i za to, že nás Hitler napadl. Už nejenom odsun německého obyvatelstva z tzv. Sudet a jižní Moravy leží některým tzv. „objektivním“ historikům v žaludku, ale vadí jim i vznik samostatné Československé republiky. Jakási britská profesorka působící v Oldenburgu tvrdí, že Češi v meziválečné ČSR utiskovali ostatní národy v mnohonárodnostním státě (LN 23.1.). Což je lež.
Nikde v okolních zemích nebyla taková tolerance jako v baště demokracie, v předválečném Československu. Ještě teď na západní Ukrajině lidé přes řadu generací vzpomínají, že nejlépe jim bylo v rámci ČSR na Podkarpatské Rusi. Na Slovensku se v meziválečném období začal budovat průmysl, jmenujme alespoň Baťův Svit či Partyzánské (dříve Baťovo). Němci měli svého času nejsilnější frakci v Parlamentu. „Vděk“ na sebe nenechal dlouho čekat. Při první příležitosti vrazily právě ty národy, které užívaly československé demokracie plnými doušky, společnému státu nůž do boku.
Edvard Beneš až do hořkého konce chránil společný stát, baštu demokracie a ostrůvek svobody, kam se mohli uchýlit pronásledovaní německým fašismem. Bránil hodnoty, které by měly být pro Velkou Británii a Francii svaté, byl však právě jimi zrazen. Meziválečné Československo bylo jako pamlsek předhozeno Hitlerovi, který náležitě zhodnotil jeho průmyslovou a ekonomickou vyspělost a dozbrojil tak své armády, které nakonec obrátil právě proti těm, kteří nás zradili.
Hitlerovo Německo, mimo jiné, znehodnotilo naší měnu. Připravilo náš stát o nesmírné a téměř nevyčíslitelné hodnoty. V poválečné Postupimi vítězné světové mocnosti určily, že bude proveden odsun německého obyvatelstva ze Sudet a jižní Moravy. Za to, že tu nechají svůj majetek, jsme nežádali válečné reparace. Nyní se však někteří vlivní lidé snaží přepsat historii. To, že si někdo dovolí přirovnat dr. Beneše k Banderovi, Horthymu či Hlinkovi je neskonalá drzost. A neměli bychom si to nechat líbit.
Autorka je líderm politické strany Suverenita a členka Českého svazu bojovníků za svobodu
