Není dne, abychom si v tisku na několika stranách nepřečetli o státotvorných návrzích vznikající vládní koalice. Člověka to až svádí k optimismu. Že bychom tu konečně měli reformní a zásadovou vládu? Obávám se však, že nadšení médií občané dlouho nemusejí sdílet. Rozumní lidé jistě chápou, že je nutné šetřit, chceme-li se vyhnout řeckému scénáři. Možná i skousnou, že „léčba Kalouskem“ bude hodně bolet. Záleží ovšem velmi na tom, do jakých kapes nakonec potečou peníze, které stát vyinkasuje od svých obyvatel nebo je na nich ušetří. Jedna hluboká až téměř bezedná kapsa už je nachystaná. Ústavní soud zamítl návrh senátorů, kteří chtěli zrušit blokační paragraf v zákonu o půdě, podle kterého leží ladem cirka 48 000 ha pozemků. Pro případ, že by se nějaká politická reprezentace dokázala dohodnout na jejich darování církvím a to především církvi katolické. Záměrně neříkám navrácení – to by platilo jen tehdy, kdybychom se s restitucemi vraceli až před rok 1918, tedy před pozemkovou reformu První republiky. Tehdy katolická církev i vlivem dalších právních norem o značnou část svého majetku přišla a nemohla jej tedy vlastnit v roce 1948 v době nástupu komunistů k moci. Povšimněme si, že se v případě majetku církví také většinou nemluví o restitucích, ale o majetkovém vyrovnání státu a církví.
V minulosti se vlády pod vedením Václava Klause i Miloše Zemana snažily věc vyřešit tzv. výčtovým zákonem – tedy zákonem, který by na základě přesné právní argumentace stanovil, co před rokem 1948 církev skutečně vlastnila a co jí tedy má být po právu navráceno. S tím samozřejmě katoličtí hodnostáři hrubě nesouhlasili. Spokojenější už byli po vyjednávání s vládou Topolánkovou. Ta právní historii příliš neprožívala. Podle dohody z roku 2007 se měla církvím navrátit asi třetina požadovaného majetku a zbytek měla nahradit částka 83 miliard korun vyplácená po dobu 60 let. Což činilo i s úroky 270 miliard korun. Samozřejmě z kapes nás všech. Sněmovnou tento návrh naštěstí neprošel a to i díky Vlastimilu Tlustému, což by začátek jeho konce v ODS.
Kandidát na ministra kultury za TOP 09 Jiří Besser moc dobře tuší, jak negativně veřejnost tento návrh vnímala a hned poté, co opět (po rozhodnutí Ústavního soudu) média nastolila otázku vyrovnání s církvemi, přispěchal se slibem, že rozhodně nebude navrhovat tak vysokou sumu pro církve, jakou navrhovala vláda Topolánkova. Ani slovo o naprosto chybné a zcela účelově právně pomýlené koncepci tohoto návrhu. Jistě – TOP 09, která ho do ministerského křesla vysílá, nezdědila po lidovcích jen Miroslava Kalouska. Zdědila i řadu zájmů, které se dříve soustředily právě kolem KDU – ČSL, včetně zájmů o majetky ať už ze strany církve, šlechty či odsunutých Němců. Konečně zdědila i Pavla Tollnera, člena řádu Německých rytířů a návštěvníka sudetoněmeckých srazů.
Rozhodnutí Ústavního soudu, podle kterého bude téměř padesát tisíc hektarů pozemků nadále blokováno, což komplikuje rozvoj obcí, s potěšením uvítal arcibiskup olomoucký, metropolita moravský Jan Graubner s tím, že to odpovídá spravedlnosti. Možná té boží. Ale lidské těžko. Bude-li katolické církvi věnováno byť jen o metr čtvereční pozemku více, než prokazatelně vlastnila v roce 1948, je to krádež veřejného majetku. A stejnou krádeží by byly jakékoliv jiné finanční náhrady než ty, kterými by byl nahrazen majetek v roce 1948 vlastněný, leč dnes již k navrácení nezpůsobilý (například v držení třetích osob). Proč by měli všichni občané – i nevěřící – platit nenasytné funkcionáře uskupení, které nejen, že bylo za minulého režimu prolezlé agenty StB, ale které bylo schopné léta zatajovat zneužívání dětí v masivním měřítku. Odškodné, které musela katolická církev obětem svých duchovních vyplatit, už v roce 2001 činilo odhadem jen ve Spojených státech miliardu dolarů. A skandály neutichají dodnes. To však nebránilo letos v březnu německému biskupovi Gerhardu Ludwigovi Müllerovi srovnávat novináře, kteří o těchto skandálech píší, s propagátory Hitlerovy Třetí říše. Jakým právem mluví Jan Graubner, který podle médií kryl sexuální zločiny faráře Merty, o spravedlnosti? Katolická církev naší společnosti po roce 1989 nic nepřinesla. Namísto toho, aby se zapojila do obtížného a letitého snažení o obnovu duchovních hodnot zdevastovaných desítkami let komunistické nadvlády, hrdlí se o majetky a kryje zločiny. Jistěže existují morálně i lidsky bezúhonní duchovní, kteří pomáhají svým bližním. A věřím, že ti se honby za zlatým teletem neúčastní. Takoví lidé mívají totiž úplně jiné žebříčky hodnot. A moc dobře vědí, že víra v Boha je veskrze osobní věc a nikoliv instituce, kterou musí na úkor všech svých občanů stát platit.
TOP 09 vyhrála studentské volby, jakési referendum pro ty, kteří ještě k normálním volbám nedorostli. Ale oni dorostou. Brzy. A budou platit školné. Což některým z nich možná zkomplikuje cestu ke vzdělání. Jak jim jejich oblíbenci budou vysvětlovat, že druhou rukou rozdávají miliardy tmářské instituci, která tvrdošíjně odmítá vstoupit do jednadvacátého století, odmítá reformy a má – stejně jako v minulosti – pro své ovečky jediný vzkaz: Modli se a pracuj. Modlit se a pracovat by teď ale hlavně měli církevní hodnostáři. A chtějí-li majetek, ať dokladují, že byl skutečně jejich a byl prokazatelně zabaven komunisty po roce 1948. Takový majetek jim může být vrácen. Nebo finančně nahrazen. Na nic jiného nemají nárok. O nic jiného se totiž po roce 1989 nezasloužili.
