Těžko si představit téma, které ovlivní budoucnost a ekonomiku našeho státu více, než penzijní reforma. Bez ní nelze dosáhnout vyrovnaného rozpočtu ani zpružnit trh práce a dokonce ani udržet v našem státě lidi schopné dosahovat nadprůměrných příjmů. Současný penzijní systém je zastaralý, nákladný nejen pro stát, ale i pro zaměstnavatele a jeho efektivita je minusová. Odhady letošního deficitu na důchodovém účtu ve výši 35 miliard jsou spíše optimistickým blouzněním. Krize vyhání lidi z práce do důchodu – v loňském roce stát přiznal 115 861 tisíc starobních důchodů, čímž zaznamenal historický rekord. Už dnes důchody ukrojí ze státního rozpočtu ročně 340 miliard. Tato suma může od října 2011 narůst o další stovky miliard – alespoň podle odhadů ministra financí v demisi Eduarda Janoty. A to vlivem rozhodnutí Ústavního soudu, který v polovině dubna zrušil s platností od 30. září 2011 výpočet důchodů, který je výrazně nevýhodný pro lidi s vyššími příjmy, protože nebere ohled na to, kolik lidé v životě vydělávali a tím pádem také odváděli do penzijního systému.
V dubnu se odborníci shodovali, že právě toto rozhodnutí Ústavného soudu jednoznačně vymezilo prioritu každé, po volbách vzniklé, vládní koalice. Jakmile na reformě nezačne pracovat ihned po volbách, dojde buď k rozvalu právního systému v České republice, protože nebude respektováno rozhodnutí Ústavního soudu, nebo ke krachu penzijního systému. Opravdu těžká volba. A co na to naše superreformní trojkoalice? Poté, co se týdny její představitelé dohadují o všem možném, včetně licitování o vládní koryta, penze nechali někde na chvostě. A ve večerních hodinách 8. července jsme si na Aktuálně.cz přečetli, že se pánové nějak nemohou shodnout a že „smlouva mezi stranami budoucí koalice se proto omezí jenom na obecnou formulaci, že vláda bude v práci na reformě pokračovat“. Jistě. Všechny politické vlády, jak jsme je v posledních letech poznali, pokračovaly v práci na penzijní reformě. Před tou Nečasovou vláda Topolánkova, před ní vláda Paroubkova, Grossova, Špidlova, Zemanova….. Žádná z předchozích vlád však nedokázala ve společnosti a hlavně v médiích vzbudit takový reformní étos, jako právě trojkoalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. O její důvěryhodnosti svědčí fakt, že se právě na tu nejdůležitější reformu klidně vykašle. Možná zase nechá pracovat další, v pořadí třetí Bezděkovu komisi. Její doporučení a varování ovšem opět nenajdou ani jedno politické ucho, které by naslouchalo. Zavést studentům školné a zvýšit poplatek za pobyt v nemocnici z šedesáti na sto korun je samozřejmě jednodušší než řešit složité systémové změny školství a zdravotnictví. U důchodů ale žádná jednoduchá a nic neřešící, nicméně viditelná metoda po ruce není. A tak se odkládají. Přesto, že to jsou právě penze, které nás v závěru roku 2011 mohou spolehlivě dostat na tzv. řeckou cestu, kterou strany vznikající vládní koalice tak úspěšně strašily voliče.
„Navíc levice nechce řešit problémy s důchody, a pokud nedojde k reformě, tak ve státní kase nebudou na důchody peníze. A kdo nebude mít našetřeno, tak na tom bude hodně špatně“ – i těmito slovy nabádala Martha Issová a Jiří Mádl ve svém pubertálním až trapném videu s názvem „Přemluv bábu“ před volbami sobě rovné, aby se rozjeli na venkov a přemluvili své prarodiče, ať nevolí levici, ale nejlépe nějakou novou a pravicovou stranu. Pokud na své prarodiče vnučky a vnukové nastoupili stejně přezíravě a agresivně, jako Mádl s Issovou ve svém dekadentním dílku, a pokud možno ještě dohlédli na to, aby „bába s dědou“ použili ten správný hlasovací lístek, tak patrně dosáhli svého, ale moc si nepomohli. Jak vidno, v neochotě řešit problémy s důchody jsou si strany levé i pravé velmi blízké. A jejich nečinnost neodnesou nejvíce současní důchodci, neboť ti si - jak praví „veleduši“ Mádl s Issovou - „klidně umřou“. Ale nejvíce to odnesou právě současníci této rádobyumělecké dvojice. Až jim to čas spočítá a nebudou o nic hezčí, než tváře, které pubertální umělci použili ve svém videu jako odstrašující symboly stáří, a až budou mít v ústech ty zubní protézy zde vyobrazené s naturalistickou vášní, pak jim zbudou jen oči pro pláč. Tedy pokud nebudou mít našetřeno, což se týpkům ve stylu Mádla a Issové, ochotným kdykoliv a k čemukoliv, patrně nestane.
