O nutnosti prosazovat ratifikaci tzv. „euroústavy“, nyní Lisabonské reformní smlouvy referendem, jsem se vyjadřovala již mnohokrát. Například v rozhovoru pro Lidové noviny s Renatou Kalenskou. V této souvislosti se často setkávám s názorem, že referendum je pouze populistický nástroj, kterak dělat politiku, při které se oslovují davy občanů, a že referendum o Lisabonské reformní smlouvě chtějí jen ti, co ji odmítají. Jsem přesvědčena, že referendum není v tomto případě populistické a ani není nástrojem k odmítnutí nové smlouvy.
Zde jde především o to, vysvětlit občanům České republiky (a nejen jim), v čem je pro ně Lisabonská reformní smlouva důležitá. Lisabonská smlouva totiž zásadně přepisuje dohody o Evropské unii a o založení Evropského společenství. Upozorňuji na to, že se změny netýkají jen vlivu jednotlivých států na unijní procesy, ale samotných základních principů, na kterých Unie vznikla. O tom, zda se připojíme ke smlouvám EU, které doposud platí, rozhodovali občané před lety v referendu. Tyto smlouvy se teď zásadně mění a občané mají právo se k nim vyjádřit,Politici by měli odložit aroganci a pohodlí a své rozhodnutí z Lisabonu vysvětlit občanům a získat je pro něj. Jinak se budou nadále rozevírat nůžky mezi lidmi unijní politickou elitou. Nejen, že to nepovede k prosperitě, ale bude se tak prohlubovat i demokratický deficit. Z téhož důvodu zásadně nesouhlasím s rozhodnutím Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR obejít občany a schválit v České republice Lisabonskou reformní smlouvu pouze parlamentní cestou. Politici zlenivěli. Občané je zajímají jen v předvolebním období. To jim mažou med kolem úst, doufajíc, že jakmile dostanou svůj mandát, tak si na jejich předvolební sliby nikdo nevzpomene. Ale uspořádat setkání, kde by se lidem kupříkladu vysvětlilo, v čem spočívá (ne)důležitost Lisabonské smlouvy, k tomu se již jaksi nikdo z aktérů nemá. I proto uspořádám začátkem prosince tiskovou konferenci, věnovanou ústavním záležitostem.A chyba není jen na straně politiků. Chyba je i u samotných občanů (nejen) České republiky. Pokud totiž Evropská unie (a to není jen Brusel, to jsou národní vlády, jednající v evropské radě, poslanci a senátoři národních států, implementující unijní legislativu a europoslanci) nebude lidem vysvětlovat své kroky a občané Unie se o práci evropských orgánů nebudou sami aktivně zajímat, tak se nevyhnutelně stane projekt Evropské unie odtrženým od reality, že bude víceméně k ničemu. Už teď se stává, že občané se diví, proč se něco zdražuje či nařizuje z rozhodnutí Evropské unie. Upřímně, kolikrát se kdo sám z vlastní vůle zabýval novým zněním tzv. „euroústavy?“ Četli jste si její znění? Že nevíte, kde máte její znění hledat? Poradím Vám, že hledat třeba na tomto rozcestníku pod tímto kódem (CIG 1/1/07 REV 1), kde jsou i jednotlivé dodatky ke smlouvě. A nebo pokud chcete přímo odkaz na PDF soubor (velikost 1,7 MB) v češtině (ale bez dodatků, nejedná se o finální text!), klikněte sem.
Schválně mi pak do diskuse pod článkem napište, kam až jste ve čtení 152stránkového dokumentu došli. A jestli jste v něm sami bez konzultace právníka a lingvisty našli prvky, které nějak ohrožují Českou republiku a její občany.
A nyní opět k mé původní otázce. Nemyslíte si proto, že by bylo lepší udělat referendum? A to už jen z jednoho jediného důvodu. Referendum by totiž rozvířilo rozsáhlou debatu mezi občany a politiky Evropské unie. Takhle politici ve vší tichosti schválí, že o Lisabonské smlouvě rozhodnou sami a Vám všem pak už jen zbude, než se divit.Námitkám, co jsem proto udělala já sama, mohu odpovědět popravdě, že ze své pozice jsem se snažila udělat maximum. Odkazuji na své písemné prohlášení, které budou mít od pondělka 12. 11. 2007 k dispozici všichni mí kolegové z EP ve 22 jazycích. Prostřednictvím této deklarace mohou vyzvat europoslanci vyzvat členské státy EU k tomu, aby Lisabonskou reformní smlouvu neschvalovaly parlamenty, ale občané v referendech. Zde je Písemné prohlášení o ratifikaci Lisabonské reformní smlouvy referendem.
