Objetí...

Je těžký to pochopit... Snažím se, ale osud mi zřejmě nenadělil dostatek rozumu pro pobrání takovýho chování... :(

Objetí...

Ten pohyb, to gesto, který člověku dá smysl, když tedy člověk chce... Ten fakt, že cítíte tu milovanou duši (či více duší, egal) na své hrudi, že je k sobě můžete tisknout, že tu jsou a jsou tu pro vás stejně tak, jako jste tu vy pro ně... Obrovská odpovědnost, láska, odhodlání a samozřejmost... Ten pocit prostě nic nenahradí!

Dnes v Ankaře, v tom nádherným městě, zemřela cca stovka lidí... Proč? Protože se nějakej debilek rozhodnul, že svoje problémy neumí řešit normálně, tak je „vyřeší“ jinak, a vybije se na x desítkách dalších lidí, kteří nemají s jeho podělaným životem co do činění?!
Já se ty lidi vážně snažím pochopit, ale nejde mi to. Oni byli v něčem vychovaní, mají cosi vštípený, v něco věří takovým stylem, že to onomu „PB“ (Průměrnýmu Bělochovi) přijde naprosto nesmyslný! Žijou svou vírou, dávají tomu všechno, snaží se, protože věří... Ale je to tak správně? Můžu věřit v leccos (a upřímně, moje víra, ta moje malá osobní víra, je fakt silná), ale neznamená to přece, že pro její „nepřijetí okolím“ budu kolem sebe házet bomby a dělat chujoviny... Kde je realita? Kde je ten soucit a pochopení, ke kterým ve výsledku prakticky každá víra ve svým základu vyzývá? Kde je ta lidskost, kterou hledáme už tolik tisíc let?

Dnes řeším počurávání, řeším dítě, řeším blbosti, protože to je můj každodenní chleba. Ale u toho se pozastavuju ne nad blbostí světa, ale nad blbostí jednotlivců, kteří neprskají, nenadávají, nehledají řešení, ale rovnou jdou a odbachnou x dalších, kteří s jejich problémy nemají absolutně vůbec nic co do činění...

Nechápu. Prostě nechápu...