Marnost nad marnost...

Většina dam jistě uzná, že bez chlapa se žije těžko a smutně, kdežto s chlapem je život podstatně veselejší. A leckdy i „veselejší“. S pány tvorstva je to zkrátka někdy zatraceně složité. Ne teda, že by s ženskýma ne, s jednou koneckonců už pár desítek let žiju (rozuměj, se sebou samou), tak vím, o čem to tak zhruba je, ale chlapi jsou někdy prostě marní…

Třeba ten můj. Ve všední dny nevařím, protože on chodí na obědy v práci a já jsem s prckem doma, takže nám dvěma vždycky něco uklohním, ale vaření se tomu obvykle příliš říkat nedá. Vaříme o víkendech a na střídačku. Jednou já a chlap umyje nádobí, jednou vaří on a nádobí je na mně. Jenže. Když vařím já, nádobí postupně umývám, protože ačkoli nejsem žádný cvok přes pořádek, mám prostě ráda pracovní plochu čistou. Tzn. na panáčkovi zůstávají dva tři talíře a nějaký ten příbor. Když vaří chlap, úklid po něm mi zabere pravidelně půl odpoledne. Podlaha poprskaná olejem, cákance nesmývatelných omáček až na stropě, cibule na parapetu a kousky syrového masa pod chlebníkem. Zabít málo! Marno všechno přemlouvání, rady, prosby, pláč a výhrůžky, pán prostě vaří, tak se do toho, ženo, nepleť! Nebo jiný příklad. Káťa ráda peče a panáček to rád likviduje. Nejraději má štrůdl, že ano. Teplý a drobivý až hrůza. Jak ho zmerknu ochomýtat se okolo plechu s kudlou v ruce, je jasno. Tak mu aspoň řeknu, aby si vzal talířek a nejedl to jen tak, protože to drobí. Panáček si vezme talířek a dá na něj štrůdl. A když položí talíř s náloží na stůl půl metru od sebe, z toho talíře vezme ten zpropadený drobivý štrůdl a bez talíře ho hrne do chlebárny, berou mě všichni čerti… Tak mu řeknu, aby ty drobky z toho stolu aspoň smetl a nenechával je tam. Smete je na zem. Můj odchod z místnosti je v tu chvíli jen prevencí trestnýho činu, nic víc. A nemůžu si odpustit perličku. Jezdívám už od malička na „vandry“. Táta (Y.) mě k tomu přivedl. Kdysi dávno na jednom takovém jeden kamarád (Z.) zjistil, že si Y. vaří na ohni v ešusu vodu na kafe nebo na co to, a naznal, že káva je výborný nápad a že si dá taktéž vařit vodu. Po chvíli, když voda začala vřít, milý Z. zjistil, že nemá rukavice, a že by si mohl udělat bebí, pokud nějaké nesežene. Y. rukavice měl, a tak – jako správný kamarád – Z. nabídnul, že mu jednu půjčí. Ale že to bude levá, jelikož on sám je pravák. Z. neváhal a velkorysou nabídku přijal. Nasadil levou rukavici na levou ruku a ešus vzal rukou pravou… Prostě marnost nad marnost, všechno je marnost…