Ve svých 35 jsem si řekla, že se podělím s ostatními o všechny ty příběhy, které běžely tak blízko kolem mne, že se o ně mohu podělit a nebudu lhát.
Některé story jsou takové, že kdyby to natočili, tak lidi budou říkat, že je to naprosto vykonstruovaná kravina. Prostě co by dalo práci vymyslet, mnozí z nás zažívají.
Nicméně psát blog tak aby to bylo ke čtení není legrace. Zabírá to nejen čas, ale za sebe můžu říct, že člověk si tak nějak otvírá okno do duše a nabízí tak ostatním aby mu evt. vlezli domů.
Dlouho mi chyběla motivace. Takových článků každý den. Takových myšlenek. Tolik investované energie. Nakonec jsem se spokojila se čtením a občasným příspěvkem do diskuze. Až do teď…
Dlouho jsem na to čekala a opravdu jsem si to přála. Teď se to přihodilo a já jsem jako kdyby mi bylo zase 16 – bezradná, chvíli šťastná, chvíli na pokraji breku strachy a hlavně tak plná energie, že někudy to prostě musí ven.
Jsem ZAMILOVANÁ.
Jenže zatím to vypadá, že jsem zamilovaná jen já a tady se náhle bere ta energie k psaní.Doufám, že to někoho pobaví, doufám, že mi někdo řekne svůj názor a byla bych vděčná za názor pánů. No a když to špatně dopadne, třeba se objeví názor co bylo špatně nebo alespoň vyrobím místo, kde se mohu anonymně vyplakat. Tak per aspera ad astra….
