Francouzské baskicko

Nedávno jsem vlastně náhodou musela spočítat, že už jsem navštívila 32 zemí. Cestuju hodně ale dvě země jsem si zamilovala Thajsko a Francii. Důvodů pro obě země je mnoho. Dnes se pokusím ukázat kousek Francie, který není u nás moc známý. Jihozápadní část od Lourdes až po pobřeží Atlantiku. Je to místo, kde ráno si jdete zaplavat do moře, přes den si uděláte výlet do Pyrenejí a na závěr dne si opět zaplavete. Ti kdo nemusí "smažák" na pláži jistě chápou.

Vytáhla jsem opravdu jen pár fotek spíš pro ilustraci. Pro foto maniaky a profesionály dodávám, že fotím miniaturním digifoťáčkem Olympus od "ježíška" a nemám žádné fotoambice. Chci jen památku na hezká místa:-)

Vezmu to radši chronologicky abych v tom sama neměla bordel. Začala jsem Lurdami. Sice bylo pod mrakem, ale teploty přes 24 Celsia. Lurdy jsou především městem obrovského byznysu a pak asi také nadějí nemocných, kteří přijíždějí opravdu z celého světa. Největší trháky jsou svíčky a plastové nádobky na místní "svatou" vodu. Obojí je k dostání v různých velikostech a v neskutečném cenovém rozpětí 2EUR - nejmenší svíčka až 150EUR největší svíčka. Plastové nádoby jsou někde uvnitř toho intervalu. Přece jenom i za veliký plastový kanystr si nemůžete říct příliš mnoho. Mým hitem je plastová nádobka ve tvaru svaté Bernadety, které odšroubujete hlavičku a načepujete vodu pod dohledem bezpečnostích kamer přímo u zdroje. No uznejte, kdy člověk dostane příležitost ukroutit svatému hlavu.

Tohle má být fotoblog, takže na zteč...

Lurdský chrám, respektive oba. V horní části je původní kostel, který má prostě malou kapacitu a taky k němu původně asi nevedla rampa pro vozíky. Rampy nejsou na obrazku vidět ale vedou vpravo i vlevo velkým obloukem ke vchodu původního kostela (tedy nahoře).

Jeskyně Bernadety je pro mne dost tristní místo. Pokud nepřijdete opravdu pozdě večer nebo ráno, tak jsou na místě "poháněči" kteří vlastně nutí lidi aby místem sice pomalu, ale přece jen prošli a moc nepobývali na místě. Na jednu stranu to chápu, protože je tolik lidí, kteří tam chtějí. Na druhou stranu když přijede ležící člověk s infuzí v ruce přes půl zeměkoule a pak z mého pohledu TÍM místem, o které jde, smí jen projít (projet). Nevím jestli bych nebyla zklamaná. Na místě se samozřejmě nesmí ani moc nahlas mluvit. Myslím, že genius loci je převálcován byznysem.

Tak k veselejšímu...

Miluju víno a Jurancon je něco prostě božského. Mimochodem pro Francouze je to TO víno, které je vhodné k foie gras. Pro úplně neznalé jde o směs pozdních sběrů 2 odrůd bílého. Chutí je to velmi sladké - dezertní víno. (Ale dělají i "klasické" suché bílé z téhož.) Takže jsem vyrazila a už první rozcestník mě uvedl do extáze. Dovedli by jste si vybrat vy??

Pro vinaře dodávám, že 2 hlavní oblasti, kde jsem se pohybovala je Madiran a Jurancon (ty menší vynechávám, ale taky skvělý!).

Ochutnala jsem, nakoupila jsem a dovezla jsem!

Výhodou tohoto kraje je, že prostě zazvoníte a ochutnáte. Překrásné kopečky s vinicemi a na nich rozesetá jednotlivá hospodářství.

Další samostatná kapitola jsou Pyreneje. Ráj na zemi. Čisté, krásné, nejsou narvané turisty.

Přiznávám, že pěšky po horách jsme toho letos moc nenachodili, ale pokud přijedete připraveni a vybaveni, určitě si užijete překrásné stezky a přírodu.

Pokusila jsem se vyfotit i nějaká kvítka, ale na to můj "stroj" už moc nestačí. Toto mi přijde podobné orchidejím v českých horách, ale na moje určovaní si nelze vsadit :-)

No a vrcholová idylka 1794 metrů na mořem Coul Pourtalet. Tady jsme si udělali úplně mastňácký a velice lahodný piknik a pak sklouzli do jedné kouzelné vesničky ve španělsku. Tu sem ale nebudu míchat.

Další bod na cestě Biarritz. Pohled na rybářský přístav s kostelem. Kostel je dost nový, nenechte se mýlit vzhledem. Jinak je to místo známe surfováním a celebritami. Věřte mi, na Cote d´Azur už snad jezdí jen rusové, amíci a turisti. Z té lávky v předu místní omladina provozuje skoky do vody. Všude na břehu je zeleň a spousty kvetoucích hortenzií.  

 Pláží je na místě několik, město se táhne kolem pobřeží. Díky otevřenému Atlantiku před vámi je to opravdu dobré místo na surfování a opravdu pitomé místo pro malé děti. Vlny mají hroznou sílu i když nejsou velké. Vymílají totiž písek pod nohama a ze stoje se dostanete náhle a bez varování do nebrovolného sedu a první vlna vás složí na záda. Pak může být i problém se z toho dostat. Jak jste jistě pochopili, mluvím z vlastní zkušenosti. Překvapení bylo, že voda je teplá.  

Na místě je úžasné mořské muzeum. Vhodné pro dospělé i děti.

Další cestování... Je důležité říct, že jihozápadní cíp francie je Baskicko. To samé s čím španělé mají problémy, tak ve Francii pokojně vzkvétá. Baskové na své unikátnosti vlastně postavili turistický průmysl. Podle mne jim to jde dobře.

Jedno z místních center je pár kilometrů na sever od Biarritz a jmenuje se Bayon. Gotická katedrála, památky na španěly ze 17 a 18 století a městská baskická architektura, což jsou hrázděné domy.

Katedrálu jsem nefotila, stojí ve městě a vždycky tudíž vidíte jen kousek. Nicméně doporučuji pozornosti neb je krásná zevnitř i z venku a vstup je zdarma. Bayon a španělské San Sebastian a Pamplona jsou lokálními centry basků. Když se rozhlížíte rozhodně je to vidět a to nejen na dvojjazyčném dopravním značení.

Červená, zelená a bílá - to je kombinace jejich barev.

Takže jsem také na svých deních výpravách pryč od moře navštívila pár vesniček a výletních míst.

Toto je La Bastide Clairance  

Ta krajina má charakter a lidi taky. Pokud alespoň francouzsky pozdravíte a trochu se snažíte mluvit po jejich, tak oni třeba připustí, že vlastně anglicky umí :-))

Zubačka na La Rhune. Krásný výlet na horu, kde je výhled 360 stupňů. Opravdu od španělska, do gaskoňska a minimálně 3 řady pyrenejských vrcholů. Určitě uvidíte místní polodivoké koníky a když budete mít hodně velkou kliku tak i sviště.

Moje asi nejmilejší místo je městečko Saint Jean de Luz. Opět hrázděné domy a z jedné strany přístav, z druhé strany pláž. Ve městě je nádherný a známý kostel. Stavba je kamenná a celý vnitřek je dřevěný. První zmínky z roku 1186, ale místo se proslavilo svatbou Ludvíka 14. a španělské infantky Marie Thérése roku 1660. Díky této svatbě (ale nejen) se podařilo pořádně rozšířit čokoládu po Evropě. Do té doby si ji na jih od Pyrenejí sušili sami pro sebe.

Tohle je pokus o vyfocení úžasného oltáře.

No a na závěr slavná (opět baskická) vesnice Espellete. Slavná proto, že se tam ve velkém pěstuje a sbírá paprika. Sušení pak probíhá tak, že se lusky navazují k sobě a suší na fasádách domů. To jsem bohužel neviděla. Byla jsem tam moc brzo a paprika ještě nebyla sklizená, ale pro ilustraci bude moje fotka stačit. V sezóně je pak všechno zářivě rudé...viděla jsem na fotkách a doufám, že to jednou uvidím živě.

Úplně na konec dvě  ilustrační.

Byla jsem v tom koutu světa skoro 2 týdny. Každý večer jsem se NACPÁVALA sýry a paštikami a ovocem a saláty. Víno ... bez komentáře. Takže tohle jen taková degustace mého každodenního utrpení.

Přibrala jsem určitě 3 kila a zvysoka na to kašlu, protože bych to okamžitě udělala znova. Každé sousto a každý doušek byl malý svátek.

Mějte se všichni báječně a užijte si dovolenou tak jako já.

Elinka

PS: Pro cestovatele: Francie je úžasná, ale největší zklamání je Cote Azur. Čekejte vysoké ceny, hromady lidí, spoustu přistěhovalců a s tím související problémy. Stojí to za to vidět, ale pak zase rychle pryč .