Deník jedné plavovlásky 9

Jsem naivní idiot. Opravdu je to normální hojit se z jednoho vztahu tím, že sbalím holku? To jsem nikdy nedělala. Napadlo mně to, ale pak jsem si vždycky řekla, že nebudu taková svině. Chvilkové vytržení z problému zpravidla způsobí bolest někomu druhému a to snad člověk s IQ přes 70 záměrně nedělá.

Kecám jednou v životě jsem něco podobného zažila. Když mi umřela máma. Nechala jsem se sbalit necelý měsíc po její smrti i když jsem věděla, že vůbec  nejsem ve stavu. Jo a ublížila jsem mu. Byla jsem v prvním momentě tak vděčná, že kolem mě někdo je. Neřekla jsem mu, že mi umřela máma a jen si sobecky užívala ten odpočinek od naprosto zhrouceného zbytku rodiny i sebe samé. Vyspala jsem se s ním a až po té, co jsem ho odkopla, mi došlo, že to pro něho tenkrát bylo po prvé. Jirko PROMIŇ! Jednoho dne mi po pár týdnech potkávání došlo, že to opravdu není kluk pro mne. Byla jsem jen o pár roků starší, ale on byl ještě děcko. Hlavně za normálních okolností bych si s ním nic nezačala právě proto, že bych hned viděla to dítě.

Připadám si jako úchyl. Fakt věřím tomu, že je pro mě někde venku chlap, který ke mně patří. Který mně bude milovat a kterého budu milovat já. Se kterým si budeme chtít pořídit děti a budeme to chtít oba. Který si mně bude chtít vzít protože chce a protože to tak bude cítit. Prostě moje druhá polovička. Moje sestra říká, že jsem moc náročná. Je mi 35 a věřím na pohádky.

Celá ta tiráda je o jednom. Já se nechala sbalit od chlapa, který nemá v sobě vyřešenou minulost. Šla jsem do toho s čistou hlavou, srdcem a štítem. Podle mě je to jediná správná výchozí pozice. Včera jsem se dozvěděla, že když mě sbalil, tak to vlastně po dlouhé době zkusil, jestli to ještě umí. Umí, funguje to, jenže teď co s tím… TOHLE JE NA FACKU!

Někdy v průběhu našich hovorů mi řekl, že se snaží to nepodělat. Já se taky snažím to nepodělat, ale obávám se, že už se stalo. Připadám si zrazená a použitá. Doslova použitá. Docela hnusná situace, docela odporná pachuť. Nevím jak a jestli tohle zvládnu. Říká, že potřebuje čas. Kamarádka mi radí ať mu dám čas. Rozumné by bylo dát mu čas a tvářit se mile. Bohužel tenhle scénář ovšem nezahrnuje mou osobu. Moje pocity, co chci a potřebuji já. Moje první reakce je jít a vytlouct si ho z hlavy. Zapomenout a už se neozvat. Dělat po nějakou dobu, že není a pak až nebude v tom o to intenzivněji pokračovat.

Nejhorší je, že jsem měla pravdu. Je pravda, že mi nabízel jen drobky. To že neměl a nemá čas je jednoznačně to, že upřednostňuje jiné věci přede mnou. Chlap, který stojí o vztah, o ženskou tohle neudělá. Chápu, že z jeho pohledu je to teď asi všechno, co může nabídnout, ale to z toho nedělá nic jiného, než co to doopravdy je. Drobky.Chápu že les a lov, hokej, práce, potápění jsou všechno věci které byly a budou. Nikdy ho neopustí a nikdy mu neublíží.

 Naštěstí taky nikdy nenahradí rodinu a lásku.