Deník jedné plavovlásky 7

Naše původní dohoda po honu byla, že přijedu v neděli upéct zajíce, co zastřelil, protože jsem si řekla. V neděli proto, že v sobotu má službu a když má v sobotu službu, tak si tedy v pátek večer přijedu to maso vyzvednout abych ho mohla naložit.

 No trošku jsem to zkomplikovala sama. Potřebovala jsem být ve městě už v pátek přes den abych se potkala s účetní, takže odjezd z Prahy radši v noci ve čtvrtek. No samozřejmě mne napadlo, že bych se s ním mohla vidět. Taky mě napadlo, že by bylo trochu divné v pátek přijít a říct, že jsem tu už od čtvrtka, ale nedala jsem vědět… Takže jsem mu dala vědět a místo u rodičů jsem přespala..hádejte kde :-) ?Dojela jsem o půlnoci a do postele šla ve tři ráno. Seděla jsem tam a snažila se vstřebat co nejvíce informací. Jak se hýbe, co říká, jak říká, byt …prostě všechno. Člověk se to snaží všechno nějak vstřebat a utřepat, což se absolutně nedaří. Musím mu připadat jako spadlá z měsíce. Moc nemluvím, poslouchám a směju se každé kravině. Vůbec se neodvažuji přiblížit. Nějak nevím jak i když hrozně chci.

Ráno do práce a i když jsem si zajíce odvezla pořád jsem doufala, že bude mít na mně čas i večer. Neměl. Lovil. Byla jsem zklamaná. Ale mám s sebou vázu a tak jsem si celý večer kreslila. Aspoň jsem ho poprosila aby mi nejpozději v sobotu dal vědět jak bude mít čas v neděli na toho zajíce.

V sobotu jsem byla doma úplně opuštěná. Jezdím z Prahy do městečka z mnoha důvodů, ale jeden z nich je ten, že tam nejsem sama. Jenže teď bylo všechno jinak. Ségra s rodinou odjíždí do zahraničí. Táta byl s pánskou jízdou na lovu na Moravě a Libuška měla práci na domě svého táty a tak odjela pryč někde v 8 ráno. Jela jsem si nakoupit ingredience na zajíce. Rozhodně jsem chtěla dělat šípkovou omáčku. Jak jsem zjistila moc lidí ji neumí a většinou to dělá dojem :-)

Když jsem dorazila domů tak přišla zpráva …že v neděli čas od sedmi ráno do jedný. Tak to jsem nevydržela. Kurnik přeci, když se chlap zajímá o ženskou, tak to vypadá jinak. Nemá na mně čas! Na to přece nepotřebuju žádný vysvětlování abych pochopila, co se děje.

Takže jsem se pěkně rozklepala, rozbrečela a šla si dát nohy nahoru aby to se mnou neseklo. Mám nízký tlak – po mámě. Napsala jsem mu, že takhle teda ne a že mu zajíce dovezu večer do služby. Aspoň mu to pomůžou sníst. No a měla jsem o program postaráno. Chystala jsem zajíce, pak se šla projít na chvíli ven a než jsem se omrkla byl večer a čas odvézt jídlo. Omáčka nebyla podle mých představ, ale bylo mi to celkem jedno. Hlavně ať to mám za sebou. Přes den jsem se dohodla s kamarádkou v Praze, že za ní ještě ten den přijedu. Sice až pozdě večer, ale bylo mi zle a nechtěla jsem být sama. Večer se spustila sněhová vánice a mě bylo tak hrozně, že jsem tu jízdu přes půl republiky zase odvolala. Nebyla jsem ve stavu to bezpečně zvládnout. Říkala jsem si, že do rána to trochu rozdýchám a za světla se mi pojede alespoň trochu líp.