Deník jedné plavovlásky 6

Uběhlo trochu času a stalo se mnoho. :-)

Tak za prvé ozval se v den odletu. Že jsou v Praze a mají čas do jedenácti kdy jim letí letadlo. Pochopila jsem (a správně), že bych je tedy mohla taky vidět. Domluvila jsem se bleskově s kamarádkou, že přespím u ní, což je ten konec Prahy blízko letiště a vyrazila. Povídání nad lahvemi vína, které si v mezi čase výletníci prolévali hrdlem. Vůbec nedovedu říct, o čem ten hovor byl. Jsem absolutně nesvá, kdykoliv je blízko mne.

Nepoznávám sama sebe. Obvykle umím být komunikativní a umím rozmluvit i lidi, kterým není shůry dáno. Ovšem v případě, že mi o nic nejde… V jeho případě je to tak, že on je rozhodně mnohem komunikativnější a pak ctím to, že hvězda může být jen jeden, ale hlavně jsem tak nějak celá konsternovaná. Nejvíc by se mi líbilo vlítnout mu do náruče, schovat si hlavu pod rameno a jenom BÝT. Cítit blízké tělo, vůni jeho kůže, nemyslet, nedělat nic. No to jsem se zase zasnila a zamotala. Věc se má tak, že když se začali sbírat k odchodu na letiště, tak vytáhli letenku jen tak pro kontrolu. Kontrola ukázala, že v tu chvíli je už letadlo (ČSA) ve vzduchu a že v těch jedenáct už bude pojíždět u Baltu.

Takže jsem odvolala kamarádku, odvezla přiopilé nešťastníky ke mně do bytu, kde přespali. Zároveň už po cestě vymysleli plán, že teda na návštěvu musí a že jedou druhý den autem. Listopad, hnusné počasí a 2500 km především po polských silnicích. Trochu mně z toho oblévala hrůza. No přespali a odjeli. Každopádně mně zůstal hřejivý pocit, že ano..stojí o mně. No a hlavně ten další týden už jsem věděla, že nějak přežiju.

Z výletu se nejen ozval, ale dokonce mi poslal svou fotku MMSkou. Dojeli v pořádku tam i zpět. Já měla všechno zpestřené o další hon. Dělala jsem řidiče a tentokrát se jeden tátův kamarád opil po večeři tak, že mě tam zkoušel osahávat. FUJ! Doufám, že mu bylo druhý den hodně zle. Jeho žena říkala, že ji doma nepoznával a my ho vyložili a museli doslova opřít o zeď. Každopádně příště buď jede s partnerkou nebo svým autem. Ještě že u toho ten můj hrdina nebyl, je dost prudký. :-))